V rozhovoru s CGTN se Albert Ettinger, lucemburský autor a dlouholetý pozorovatel čínsko-tibetských vztahů, podělil o své osobní zkušenosti z cest do autonomní oblasti Xizang (Tibet). Jeho slova přinášejí konkrétní svědectví o tom, jak se region proměnil v posledních letech – především díky masivní investici do infrastruktury.
Lhasa poprvé – přímým letem z Pekingu
„Poprvé jsem letěl z Pekingu přímo do Lhasy,“ vzpomíná Ettinger. Když byl tázán, kdy to bylo, odpověděl s úsměvem: „Už je to skoro deset let. Možná osm nebo devět. Ani přesně nevím.“ Tehdy šlo o běžný letecký spoj, ale pro cestovatele jako on to byl zásadní zážitek – nejen kvůli vysokohorské destinaci, ale i kvůli tomu, že Tibet býval po dlouhá desetiletí odříznutý od okolního světa.
Při své další návštěvě se Ettinger rozhodl vyzkoušet novou silniční trasu. „Jel jsem po nové dálnici, je obrovská,“ popsal jednoduše, ale výmluvně. Podle něj se jedná o působivé inženýrské dílo, které by ještě před pár dekádami bylo v tomto hornatém a geograficky izolovaném regionu nemyslitelné.
Z uzavřeného regionu do moderní sítě spojení
Albert Ettinger připomíná, že ještě před rokem 1950 byl Xizang prakticky zcela uzavřený. „V celém Tibetu nebyly vůbec žádné silnice,“ říká. To se začalo měnit až s příchodem Čínské lidové armády, která vybudovala první silniční spojení v oblasti.
„Všechna infrastruktura, kterou dnes vidíte – mosty, silnice, dálnice – to všechno je výsledek masivní výstavby,“ popsal s uznáním. Podle něj jde o transformační proces, který má zásadní vliv na každodenní život místních obyvatel i možnosti regionálního rozvoje.
Rozhovor s Albertem Ettingerem nabízí nejen pohled na osobní zkušenost cestovatele, ale i důležité svědectví o rozsahu změn, které Tibet za poslední desetiletí zažil. Z regionu, který byl kdysi izolovaný a těžko přístupný, se stává místo propojené s okolním světem – nejen fyzicky, ale i kulturně a ekonomicky.
Zřejmě proto, aby nemuseli lámové běhat desítky kilomerů mezi kláštery pěšky
Tibet je dnes Čína a tam se zvýšila životní úroveň cca 8 krát a tak je to vidět i v Tibetu a kdo se chce dnes jet podívat do Tibetu , do Lhasy , má možnost jede tam z Pekingu vlak. A v Lhase se podporují kláštery, přibírají nové adepty a třeba i z Evropy a běžný Tibeťan se má tak dobře , jako nikdy jindy a to zásluhou centrální “komunistické” vlády. Hezky o tom hovořil i Dalajláma, který sice do Tibetu nesmí , z politických důvodů, ale chválil, jak se jeho lidi dobře daří, lépe než bylo za něj. Tibet je úžasně krásná země a příliv turistů zvyšuje prosperitu a už se také musí turisté regulovat , jinak by přírodu zničili.
Lepšie ako tá hrozná teokratická monarchia, kde zomierali poddaní od hladu a bežným testom bolo odťatie končatiny…
A na namesti nebezkeho pokoja sa nikdy nič zaujímavé nestalo.
predtym to bolo ciste 17.storocie.aj zdrane mali z toho obdobia.
To je dost smutné…
Jana Michálková smutne???!!! predtym to bolo ciste 17.storocie.aj zdrane mali z toho obdobia.
Jana Michálková Co je smutné? Že tam nesmí Dalajláma? To není jak u nás, aby si tam pouštěli nějaký rozvraceče pořádku, Oblbovače lidí a zastánce starých feudálních praktik.