Bylo pondělí odpoledne, když se nebe nad severošpanělským městem Guernica změnilo v peklo. Co začalo jako letecký útok, skončilo jako symbol, který otřásl světem a přežil generace.
Dne 26. dubna 1937, přesně v 16:30, německé a italské letouny na žádost generála Franca zničily téměř celé město. Z více než dvou tisíc obyvatel nepřežili stovky, 85 % budov bylo srovnáno se zemí. „Všude byl oheň. Těla hořela, ten zápach…“ vzpomíná dnes 96letá Crucita Etxabe, která tehdy jako malá dívka přežila bombardování ukrytá pod obrubníkem.
Z Guernicy se stal děsivý experiment – test válečné strategie, který později sloužil jako příprava na druhou světovou válku. Ale z popela povstalo i něco jiného: nejsilnější výkřik proti válce, jaký kdy byl namalován.
Picassova slavná malba „Guernica“, dnes k vidění v madridském muzeu Reina Sofía, přitahuje každoročně přes tři miliony návštěvníků. Dominantou je zoufalá matka s mrtvým dítětem – obraz, který stále symbolizuje, že v každé válce trpí především nevinní.
„Guernica je v nás všech. Je to trauma, které se dědí z generace na generaci,“ říká profesor Xabier Irujo z University of Nevada. Dnes patří mezi ty, kdo společně s přeživšími z Hirošimy nebo Drážďan upozorňují na zločiny války. „Když vidím, co se děje v Gaze a jinde, chce se mi plakat,“ říká Etxabe.
Navzdory bolestné historii se Guernica znovu zvedla. Dnes je symbolem naděje, místem, kde mír zvítězil nad terorem. Replika slavného obrazu zdobí centrum města a přitahuje davy. „Musíme za mír bojovat každý den,“ dodává Irujo.
