Japonsko si připomíná 81. výročí kapitulace ve druhé světové válce. Výročí znovu otevírá otázku odpovědnosti za japonskou válečnou agresi v Asii a způsobu, jakým je tato část historie prezentována současné japonské společnosti. Kritici japonské vlády zároveň varují před rychlým posilováním vojenských kapacit a možným návratem k nové podobě militarismu.
Občanské iniciativy a někteří japonští akademici upozorňují na problémy spojené s nucenými pracemi, japonskou koloniální politikou, takzvanými ženami útěchy a válečnými zločiny. Podle kritiků nebyla otázka odpovědnosti Japonska za utrpení obyvatel okupovaných zemí dosud dostatečně vyřešena.
Významným dokumentem zůstává Murajamovo prohlášení z roku 1995, v němž tehdejší japonský premiér Tomiiči Murajama uznal japonskou koloniální nadvládu a agresi a vyjádřil hlubokou lítost a upřímnou omluvu obětem. Kritici současné politiky požadují, aby se Japonsko k tomuto historickému postoji důsledně hlásilo.
Pozornost se soustředí také na výuku moderních japonských dějin. Podle některých kritiků dochází k oslabování prostoru věnovaného tématům nucených prací, válečné agrese a systému takzvaných žen útěchy. Historie by podle nich měla být mladé generaci předkládána otevřeně a bez zamlčování kontroverzních kapitol.
Současně se vede ostrá debata o japonské bezpečnostní a obranné politice. Země v posledních letech výrazně zvyšuje výdaje na obranu, nakupuje moderní zbraně ze Spojených států, rozvíjí vlastní obranný průmysl a posiluje schopnosti svých ozbrojených sil.
Kritici upozorňují zejména na rozvoj schopností zasahovat cíle na území protivníka. Podle nich tyto kroky přesahují tradiční pojetí sebeobrany a představují významný posun od poválečného pacifistického směřování Japonska.
Japonská vláda naopak argumentuje zhoršující se bezpečnostní situací ve východní Asii a potřebou posílit schopnost země reagovat na případné hrozby.
81 let po konci druhé světové války tak Japonsko stojí před dvojí otázkou: jak se vyrovnat s vlastní válečnou minulostí a současně jak nastavit svou bezpečnostní politiku tak, aby rostoucí vojenské schopnosti nevedly k opakování historických zkušeností.
