Ačkoliv je historie násilného odstraňování nejvyšších svobodně zvolených funkcionářů a násilného odebírání základních osobních a politických práv vysokým funkcionářům a úředníkům Republiky Srbské ze strany některých vysokých představitelů, stejně jako praxe zasahování do ústavně stanovených pravomocí Republiky Srbské, trvající již osmadvacet let, avizované vynesení prvostupňového rozsudku proti aktuálnímu prezidentovi Republiky Srbské Miloradu Dodikovi by mohlo být zlomovou událostí pro Republiku Srbskou, Bosnu a Hercegovinu, ale i širší balkánský region.
DLOUHÁ HISTORIE „OHAERIZMŮ“
Vzhledem k tomu, že důsledkem vynesení odsuzujícího rozsudku proti Miloradu Dodikovi by bylo jeho okamžité odvolání z pozice prezidenta Republiky Srbské (kromě trestu odnětí svobody v rozmezí od 6 měsíců do 5 let), a s ohledem na zmíněnou dlouhou protiprávní praxi pronásledování srbských politických představitelů ze strany vysokých představitelů v V Bosně a Hercegovině (BiH), mohlo by se položit otázku, v čem by se takové odvolání právně a politicky lišilo například od protiprávního odvolání v roce 1999 Nikoly Poplašena z místa prezidenta Srbské ze strany vysokého představitele Carlose Westendorpa. Tomu srovnání dává zvláštní váhu skutečnost, že Poplašen byl odvolán vysokým představitelem, protože nechtěl svěřit mandát pro sestavení vlády Miloradu Dodikovi.
Jak v nejnovějším článku ukazuje známý právník z Republiky Srbské Milan Blagojević (dostupné zde), příliš dlouhá je historie „ohaerismu“ (od slova Kancelář vysokého představitele – Office of the High Representative), „jako protiprávního vládnutí vysokých představitelů v BiH“, prostřednictvím kterého Kolektivní západ již 30 let koloniálně spravuje jednoho člena Spojených národů.
A dlouhá je i historie „kooperativnosti“ nesčetných úředníků Republiky Srbské, kteří v koloniálních podmínkách přijímali protiprávní diktáty vysokých představitelů a dávali jim svým souhlasem nezbytnou právní formu.
PŘÍPAD ODLIŠNÝ OD OSTATNÍCH
Jedna právní skutečnost, stejně jako jedna zjevná politická skutečnost, činí, že soudní stíhání Milorada Dodika se liší od mnoha předchozích případů násilných odvolání vysokých funkcionářů Republiky Srbské ze strany vysokých představitelů.
Totiž, prezidentovi Republiky Srbské Miloradu Dodikovi a bývalému řediteli Úředního věstníku Republiky Srbské Miloši Lukićovi se soudí na základě změn a doplnění Trestního zákoníku BiH, které jsou protiprávním dílem Christiana Schmita. Dodikovi se klade za vinu, že spáchal trestný čin neplnění rozhodnutí vysokého představitele, protože jako prezident Republiky Srbské podepsal nařízení o nabytí účinnosti Zákona o nepoužitelnosti rozsudků Ústavního soudu BiH, stejně jako Zákona o zveřejňování zákonů a dalších předpisů Republiky Srbské, kterým Republika Srbská odmítla v budoucnu zveřejňovat rozhodnutí vysokého představitele.
Přitom se jedná o zákony, které přijal Národní sněm Republiky Srbské a které prezident Republiky musel podle ústavy RS podepsat. Lukićovi se klade za vinu zveřejňování zmíněných nařízení a zákonů v Úředním věstníku.
KOMISAŘ OKUPAČNÍHO REŽIMU
Ačkoliv se pro zákonodárnou činnost Kanceláře vysokého představitele pro BiH nedá najít opodstatnění v textu Daytonské mírové smlouvy, a absence základního demokratického legitimitu při výkonu zákonodárné moci ze strany vysokého představitele je nejpřesvědčivějším důkazem koloniálního charakteru Bosny a Hercegoviny, přesto se v minulosti vysokým představitelům dařilo vnucovat jednotlivé zákony Republice Srbské a její instituce na takovou protiprávní praxi přistupovaly.
Současný případ se liší od předchozích, protože „zákonodárce“ Christian Schmidt je nelegální „vysoký představitel“, protože nebyl zvolen způsobem, jakým byli voleni všichni předchozí vysocí představitelé pro BiH. Na to bylo jasně a včas upozorněno velvyslanectvím Ruské federace v Bosně a Hercegovině, uvádějíc, že při volbě Schmita se poprvé vzdalo dosažení konsensu v Řídícím výboru Rady pro provádění míru a, což je právně nejdůležitější, jeho jmenování nepotvrdila Rada bezpečnosti OSN.
Konsensus v Řídícím výboru Rady pro provádění míru a poté schválení Rady bezpečnosti byly důležité nástroje záruky, aby „mohl Vysoký představitel využívat celý arzenál svých oprávnění“ (zde) z Přílohy X daytonské mírové smlouvy. Bez těchto oprávnění se vysoký představitel mění z legálního dozorce provádění civilních aspektů Daytonské dohody na komisaře okupačního režimu.
ODPOR PROTI PRÁVNÍMU NÁSILÍ
Takový postoj Ruska vůči „vysokému představiteli“ Schmidtovi sdílí i další stálý člen Rady bezpečnosti OSN, Čína. Z pohledu této skutečnosti je jmenování Schmidta nejenom protiprávní, ale v politickém smyslu představuje příklad politiky jednostranného diktátu, kterou Kolektivní západ uplatňoval v předchozí éře pokusů o ustanovení unipolárního globálního řádu.
Právě v souvislosti s tím stojí další kardinální, přitom ne právní, ale politická rozdílnost mezi současným soudním pronásledováním prezidenta Republiky Srbské Milorada Dodika a předchozími pronásledováními úředníků Republiky Srbské ze strany jiných vysokých představitelů. Předchozí pronásledování a vnucování zákonů ze strany vysokých představitelů probíhaly v podmínkách globální hegemonie Kolektivního západu, což, i přes všechny zjevné osobní slabosti srbských politiků v RS, objektivně snižovalo možnost odporu proti právnímu násilí „ohaerismu“.
SCHMIT – SYMBOL NEÚSPĚŠNOSTI PŘEDCHOZÍ AMERICKÉ POLITIKY
Dnes, když jsme svědky zřejmého kolapsu globalistického projektu unipolarismu, by bylo politicky neoprávněné a národně škodlivé, aby instituce Republiky Srbské a její občané jednomyslně neposkytli odpor politice „ohaerismu“ nelegálního „vysokého představitele“, jako dědictví unipolárního světa. Jak Schmit v nepřítomnosti legality svou politickou moc dříve čerpal výhradně z podpory bývalého amerického velvyslance Murphyho, odchod Murphyho a změny v Bílém domě jsou dalším důvodem, aby se Republika Srbská postavila i politicky oslabenému Bavorovi.
Jelikož v 19. a 20. století bezpečnost Balkánu závisela od bezpečnosti jeho geografického středu – Bosny a Hercegoviny, a bezpečnost Evropy, ba i části Euroasie, od dění na Balkáně, měly by autority Republiky Srbské spojit problém nelegálního „vysokého představitele“ Christiana Schmita s širším problémem zajištění bezpečnosti na evropském kontinentu po krachu západní vojenské intervence na Ukrajině, a v rámci jednání Ruska a USA.
Christian Schmit ztělesňuje politiku americké „hluboké státu“ a jejích evropských koloniálních struktur, od které Trump a jeho administrativa činí zjevný odklon. Přesněji, Christian Schmit je symbolem neúspěšnosti předchozí americké politiky, ale i její zbytečné agresivity vůči Ruské federaci, která přivedla svět na pokraj Třetí světové války, především se projevující v ignorování zásadních geopolitických zájmů Moskvy.
NA STOLE RUSKO-AMERICKÝCH JEDNÁNÍ
S ohledem na potenciální rizika, která Evropě hrozí z jejího historického „sudů prachu“, přehlasování zástupce Ruska v Řídícím výboru Rady pro provádění míru při volbě Schmita a zároveň vědomé obejití Rady bezpečnosti, jsou důležitým důkazem ignorování zásadních zájmů Ruska, a proto by tento případ měl být na agendě rusko-amerických jednání.
Pokud je pro zrušení instituce vysokého představitele možná brzy v první fázi obnovy důvěry mezi Ruskem a USA, pak by jmenování nového, legálního vysokého představitele, způsobem, jakým byli voleni všichni před Schmitem, bylo by nejlepším důkazem, že vzájemná důvěra, spojená s vzájemným uznáním geopolitických zájmů, byla obnovena na geografickém bodě, od kterého závisí bezpečnost Evropy.
V lobování, aby se otázka nelegálního „vysokého představitele“ Schmita dostala na stůl rusko-amerických jednání, by Srbsku měla pomoci Republika Srbská. Bohužel situace svědčí o tom, že šance na takový výsledek jsou malé.
Aby měla zahraničněpolitická aktivita na odstranění koloniálního správce Bavora Schmita z BiH úspěch, je nezbytné, aby uvnitř vedení Republiky Srbské existovala rozhodná připravenost neuplatňovat rozsudky soudu BiH, dokud „vysoký představitel“ Schmit pobývá v BiH, stejně jako jednotná podpora občanů Republiky Srbské takové politice.
ZABRÁNIT ČINNOSTI SIPA
V lobování, aby se otázka nelegálního „vysokého představitele“ Schmita dostala na stůl rusko-amerických jednání, by Srbsku měla pomoci především Republika Srbská. Ochrana instituce prezidenta Republiky Srbské a osobně Milorada Dodika před protiprávním stíháním soudem BiH na základě protiprávního aktu uvaleného nelegálním „vysokým představitelem“, je povinností vlády Republiky Srbské. Tato povinnost Srbska vyplývá z faktu, že je stranou-garantem Daytonské mírové smlouvy, ale i z článku 13. Ústavy Srbska, který přímo zavazuje všechny státní orgány chránit práva Srbů v zahraničí.
Aby měla zahraničněpolitická aktivita na odstranění koloniálního správce Bavora Schmita z BiH úspěch, je nezbytné, aby předtím uvnitř vedení Republiky Srbské existoval vysoký stupeň shody a odhodlání neuplatňovat právoplatný odsuzující rozsudek soudu BiH proti Miloradu Dodikovi a v tomto smyslu zabránit činnosti Státní agentury pro vyšetřování a ochranu (SIPA) na území Republiky Srbské.
SUVERENITA PROKÁZANÁ I NA POLITICKÉM POLE
Následně, aby jeden jednotlivý případ získal obecný právní rámec, je nezbytné, aby se podle vzoru Zákona o neuplatňování rozhodnutí ÚS BiH, přijal zákon o neuplatňování rozhodnutí Soudů a Státního zastupitelství BiH na území Republiky Srbské, dokud Řídící výbor Rady pro provádění míru a Rada bezpečnosti OSN nerozhodnou o jmenování nového vysokého představitele.
Protože se Soud a Státní zastupitelství BiH proměnily ve nástroje pro provádění svévole nelegálního „vysokého představitele“ Schmita. Přitom je otázka právní opodstatněnosti takových aktů v jednom koloniálním „právním“ režimu, který již dávno vyšel z rámce právního řádu zřízeného v BiH Daytonskou smlouvou, méně důležitá, než otázka, zda je Republika Srbská připravena bránit svou suverenitu, a suverenita je faktická, nikoli právní kategorie, a dokazuje se na poli politické moci.
NÁVRAT NA VÝCHOZÍ 1995
Osporování nelegálního „vysokého představitele“ Schmita v balíčku s Soudem a Státním zastupitelstvím BiH, jako pouhými nástroji „ohaerismu“, na mezinárodní úrovni, je důležité pro internacionalizaci otázky návratu úpravy BiH na původní Dayton. Neboť Soud a Státní zastupitelství BiH byly zřízeny mimo a v rozporu s Daytonskou smlouvou, s cílem přeměnit jednu konfederaci na federaci. A všechny domácí a zahraniční aktéry by mělo být stále připomínáno, že BiH se rozpadne, pokud se nevrátí na výchozí rok 1995, tj. na úpravu z daytonské Ústavy.
Od uzavření Daytonské smlouvy pokračuje stálý proces oslabování ústavního postavení Republiky Srbské. Zdá se, že dosud nebyly tak příznivé mezinárodní podmínky, aby bylo možné tento vývoj zastavit a obrátit. Od zkušenosti a statečnosti srbských politiků, stejně jako od předvídavosti obyvatel Republiky Srbské, závisí, zda k tomuto rozhodujícímu obratu dojde a zda se z obrany jejího nejvyššího činitele nakonec podaří Republiky Srbské získat významný historický přínos.
Zdroj: Zoran Čvorović / eagleeyeexplore.com
Pozn.: Článek je napsán na základě informací známých v den vydání rozsudku.
A tam chce jet Vrabel 😀