Dvanáct hodin trvala cesta záchranářského týmu k jednomu z nejhůře zasažených míst po ničivém sesuvu bahna na hranici Číny a Nepálu. Když Yang Qiqiao a jeho kolegové 28. srpna dorazili k přístavu Gyirong, čekal je pohled, na který jen těžko zapomenou. Celá oblast byla pohřbena pod bahnem a kameny. „Najednou bylo všechno pryč,“ popsal záchranář v rozhovoru pro China Central Television (CCTV).
Sesuv bahna zasáhl přístav Gyirong v okrese Gyirong ve městě Xigaze v čínské autonomní oblasti Xizang 26. srpna. Katastrofu vyvolalo zhroucení vysokohorského ledovce na nepálské straně hranice. K sobotě si podle dostupných údajů vyžádala nejméně 43 obětí, dalších 519 lidí bylo pohřešováno.
Mezi prvními záchranáři, kteří se vydali přímo do oblasti katastrofy, byl Yang Qiqiao, zástupce velitele místní hasičské stanice. Brzy ráno 28. srpna vedl šest svých kolegů, kteří se připojili k rozsáhlejšímu pátracímu týmu.
Přestože přímá vzdálenost k přístavu činila jen několik kilometrů, cesta zabrala 12 hodin. Záchranáři museli postupovat horskými lesy bez existující stezky, prodírat se trním a překonávat kluzký terén za deště.
„Šli jsme přes jednu horu za druhou. Byla to velmi náročná cesta. Nikde nebyla žádná stezka, museli jsme si ji sami prorážet,“ popsal Yang.
Po dvanácti hodinách dorazili do samotného centra katastrofy. To, co uviděli, je šokovalo.
Přístav, budovy i další objekty zmizely pod vrstvou bahna a kamení.
„Celé místo bylo úplně pokryté bahnem a kameny. Nebyla tam vůbec žádná budova. Všichni jsme tomu nemohli uvěřit. Najednou bylo všechno pryč,“ vzpomínal Yang.
Záchranáři podle něj nedokázali skrýt emoce. Někteří z nich plakali.
Na smutek ale nebyl čas. Okamžitě začalo pátrání po možných přeživších. Záchranáři volali do sutin, bušili do kamenů a používali techniku, aby vytvořili zvuk, na který by případní lidé zasypaní pod troskami mohli reagovat.
Odpovědí však bylo pouze hučení větru a zvuk tekoucí vody.
Pátrání navíc komplikovalo jezero, které vzniklo po sesuvu výše proti proudu. Záchranáři proto museli neustále sledovat hladinu a průtok vody.
Obavy se brzy naplnily. Přehrazené jezero se znovu protrhlo a velitelství okamžitě nařídilo záchranářům, aby přerušili pátrání a ustoupili do vyšší polohy.
„Pořád opakovali, že se máme okamžitě stáhnout. Tak jsme se ihned přesunuli výš,“ uvedl Yang.
První dvě noci navíc tým neměl k dispozici stany. Záchranáři proto přespávali v malých jeskyních, kam se vešli pouze dva nebo tři lidé.
Vedle hledání lidí měli záchranáři také za úkol vyhledávat osobní věci a další předměty, které by mohly pomoci při identifikaci obětí.
Mezi nalezenými předměty byla například vesta imigrační policie. Byla natolik poškozená a roztrhaná, že bylo možné pouze poznat, že jde o policejní vestu. Její bývalí kolegové ji však dokázali identifikovat.
Situace se výrazně změnila 2. září. Po několika dnech nepřetržité práce se podařilo obnovit silniční spojení s přístavem Gyirong. Do oblasti tak mohli dorazit další záchranáři, těžká technika a humanitární pomoc.
Přesto Yang Qiqiao odmítl odejít.
Ačkoli už na místě působilo mnohem více záchranářů, rozhodl se zůstat. Zná totiž oblast a věří, že jeho zkušenost může pomoci při dalším pátrání.
„Cítím velkou únavu. Když ale vidím situaci na místě katastrofy, nedokážu se uvolnit a odejít. Zůstanu tu zatím, pravděpodobně až do konce záchranných prací,“ řekl.
