Raptor TV Internetová online televize
Svět si nemůže dovolit stát stranou a pozorovat, jak wahhábisté útočí nejen na křesťany, Židy a šíity, ale i na sunnity, varuje západní veřejnost íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf ve svém autorském článku pro „New York Times“.
PR firmy, které bez jakýchkoli výčitek přijímají špinavé petrodolary, získaly podle íránského činitele nevídanou příležitost k obrovským ziskům a příjmům.
„Jejich nejnovějším projektem bylo přesvědčit nás, že Al-Nusra, pobočka Al-Káidy v Sýrii, již není hrozbou, a jak oznámil mluvčí Al-Nusry na CNN, přetvořená ozbrojená skupina, údajně oddělená od své mateřské teroristické organizace, se nyní stala ‚umírněnou opozicí‘.“
NEMÁ POMILOVÁNÍ
Deset let později se události na Blízkém východě ukázaly jako pravdivé. V antologickém textu Zaríf poznamenává: „Fanatismus z temného věku byl prodán za ‚zářivou vizi‘ Blízkého východu 21. století. Problém pro bohaté, většinou arabské klienty PR firem, kteří tak štědře financovali Al-Nusru, spočívá v tom, že důkazy jejich zničujících politik nemohou být photoshoppovány, aby zmizely. Kdykoli měl kdokoli pochyby, mnoho videí ‚přeznačkovaných umírněnců‘, kteří stínají hlavy dvanáctiletým chlapcům, bylo děsivým návratem k realitě.“
To, o čem psal Zaríf před desetiletím, se ukázalo jako hluboce pravdivé. Turecko obsadilo a darovalo Sýrii teroristům, změnilo specifickou rovnováhu sil v arabském světě a ohlásilo novou éru válek a teroristických akcí v regionu, od kterých nebude ušetřena žádná země.
TYRANIE AL-NUSRY
Pravdou je, že sunnitské země s „Muslimským bratrstvem“ po mnoha teroristických akcích provedených v Evropě, Rusku a Americe prošly transformací a z militantního kroku přešly do té našminkované wahhábistické – aniž by přitom opustily ideologii. Tady by se neměl dělat rozdíl mezi Tálibánem, reinkarnacemi Al-Káidy nebo tzv. Islámským státem (DAEŠ).
Dnes jsou miliony obyvatel Sýrie, muslimové sunnité a alavitové, křesťané a drúzové, čelící tyranii Al-Nusry, přesvědčeni, že její odříkání se Al-Káidy a terorismu je omezená představa. Předchozí zkušenosti s takovými pokusy o maskování naznačují cíl: zajistit bezpečnost Izraele, uspokojit turecké neoosmanské ambice a umožnit, aby tajný příliv petrodolarů extremistickým skupinám v Sýrii a celém regionu, se stal veřejným, a dokonce přitáhl západní vlády k podpoře ‘umírněnců’.
POSLEDNÍ STANICE – IRÁN
Odhady směřující k závěru, že nyní existuje vyšší stupeň bezpečnosti, jsou v zásadě nesprávné. Kdokoli si myslí, že Turecko, jako neoosmanský a islamistický stát spolu s globálními teroristickými organizacemi a jejich mudžáhidy, je větší zárukou bezpečnosti než slabý a izolovaný Írán, zjevně se mýlil.
Válka, kterou Turecko zahájilo v Sýrii, ukazuje, že turecká vláda odmítla pomstu za pokus o svržení Erdogana, nabídla platformu spolupráce západním majitelům. Turecko počítalo, že výměnou za to podpoří její ofenzivní taktiku a použití teroristických organizací, které by nakonec mohly dále oslabit Írán – pokud by se arabský svět dostal do chaosu.
OBRAT K SÝRII
Vraťme se do roku 2016 a k Zarífově autorskému textu pod názvem „Let Us Rid the World of Wahhabism“. Již tehdy íránský činitel poukázal na zpravodajské operace Saúdské Arábie související s ‚rebrandingem‘ teroristické organizace ‚Al-Nusra‘. Američané porozuměli poselství a dosahu této operace a vyvinuli tlak na Saúdskou Arábii, aby se vzdala financování a kontroly nad touto teroristickou organizací, po čemž byla Al-Nusra s „geopolitickou mašlí“ přijata Tureckem a Katarem jako nejžádanější partner při provádění speciálních operací v arabském světě. Byl to zlomový moment, po kterém tato teroristická organizace získala úlohu v Sýrii, zároveň se stala experimentem vlivu médií na veřejné mínění. Náhlý útok tureckých speciálních jednotek a turecké armády, s pomocí sil teroristické organizace ‚Jabhat al-Nusra‘ (přejmenované na ‚Jabhat Fath al-Sham‘) na Aleppo, Hamu a Homs ze směru jihovýchodu, a vstup do Damašku po pouhých jedenácti dnech, přinutil režim Bašára al-Asada kapitulovat a uprchnout ze země.
AMERICKÉ ‚MRKNUTÍ‘
Připomeňme, že většina tzv. umírněných opozičních sil nepřijala americko-ruskou dohodu z Ženevy, včetně těch největších islamistických organizací jako jsou ‚Ahrar al-Sham‘ a ‚Jaish al-Islam‘. Výsledkem bylo, že během tzv. příměří, kterého se držely pouze vládní síly, zemřelo více stovek syrských vojáků. Americká strana, obecně vzato, nebyla schopna splnit svou klíčovou povinnost z dosažené dohody – rychle oddělit ‚umírněné‘ opoziční síly od teroristických organizací. Samozřejmě, tato politická logika znalcům situace na syrském území a celkového aktuálního geopolitického obrazu světa není přesvědčivá. Nepochybně jsou dobře obeznámeni s tím, jaká je strategie každé z jednotlivých stran zapojených do syrského konfliktu, a komu v tomto okamžiku nevyhovuje mír na těchto územích. Na druhou stranu, hlavní podmínky, které stanovila americká vláda, se týkaly bezpečnosti Izraele (nové hranice a bezpečnostní zóny), respektování kurdské autonomie (která vykazuje tendenci k vytvoření prvního kurdského státu) a dokončení vyrovnání se silami a skupinami, které většinou vznikly ze struktur Islámského státu.
VÁLKA NEKONČÍ
Když shrneme všechny události, zakončené pádem Asadovy vlády, závěr je, že válka v Sýrii není ukončena. Vše, co se stalo, bylo dočasné zhasnutí západních reflektorů nad Blízkým východem, aby v temnotě muslimského radikalismu, negramotnosti, barbarství byly legitimizovány nové strategické, geopolitické zájmy a vytyčeny hranice mezi ruskou a americkou sférou zájmů.
V současné konstelaci jsou konflikty ruské a turecké armády prakticky vyloučeny. Také Rusko a Írán, navzdory všemu, mohou použít jiné způsoby k omezení případných neplánovaných tureckých ambicí. Vše toto, samozřejmě, stále neznamená, že v Sýrii začne již dnes totální válka všech proti všem a že se nakonec nebudou znovu sedět u vyjednávacího stolu, ale že jsou válečné konflikty nevyhnutelné, to je všem jasné. Mapa rozdělení moci na Blízkém východě ukazuje, že regionální nestabilita nebude pomocná při zadržení Íránu.
ŠMINKOVÁNÍ AL-NUSRY
Wahhábistická teologická zvrácenost je zodpovědná za to, že se v Bosně a Hercegovině, na Kosovu, v celém regionu Balkánu islám úplně změnil. I když se zdánlivě přitáhl jen malou část muslimů, wahhabismus je dnes široká ničivá fronta, která agresivně působ
í na svědomí a emoce muslimů. Každá teroristická skupina, která zneužívá jméno islámu – od Al-Káidy a jejích výhonků v Sýrii ve formě ISIL a Al-Nusry, po Boko Haram v Nigérii, Al-Šabáb v Somálsku a dále – je inspirována kultem smrti.
Útoky v Madridu, Berlíně, Vídni, Nice, Paříži, Londýně, Petrohradu, Moskvě, Beslanu a Bruselu jsou důkazem, že toxická hrozba wahhabismu nesmí být ignorována a že ji nelze opravit a politicky pacifikovat. Místo darování Sýrie na geopolitickém podnose bylo nutné vést rozhodné a konkrétní akce proti tomuto náboženskému extremismu, nikoli proces rehabilitace.
BLEF
Před zahájením vážných akcí v této oblasti Američané rozhodli o personální rekonstrukci vedení Al-Nusry. Nejdříve byl zabit údajný zakladatel Al-Nusry Abu Maria al-Kahtani (skutečné jméno Maysar al-Jaburi) a pak byli odstraněni jeho nástupci Muhammad Abdel Hamad a Abu Omar Saraqeb, neústupný odpůrce paktu se Západem a soupeř současného lídra Muhammad el-Golani. Analýzou této série vražd turečtí zpravodajci dospěli k závěru, že Američané zahájili proces rebrandingu organizace, a ve stejné zprávě připomněli, že právě Abu Muhammad al-Golani ještě v prosinci 2016, v hotelu „Continental“ v tureckém městě Gaziantep, veřejně odmítl jakoukoli možnost přerušení vztahů s „Al-Káidou“ a přejmenování organizace, což vedlo k pochybnostem o konečném dosahu těchto akcí.
I když se na zmíněném setkání zúčastnili turečtí a arabskí zpravodajci a údajně se snažili přesvědčit vůdce „Al-Nusry“ k přerušení vztahů a spolupráce s „Al-Káidou“, ruské zpravodajské struktury dospěly k závěru, že tato „snažení“ představují čistý blef Ankaře a Dauhá. Bezprostředně před okupací Sýrie tureckou armádou a teroristy Al-Nusry Golani slíbil oficiální přerušení „Al-Nusry“ s Al-Káidou a následně její inkorporaci nebo spojení s organizacemi „Ahrar ash-Sham“ a „Jaish al-Islam“. První je pod patronací Ankaře a Dauhá, druhá pod sponzorstvím Rijádu.
HRA DOHÁ A ANKAŘY
Turecko a Katar byly po léta hlavními hráči, pokud jde o dodávky materiální a vojenské pomoci „Al-Nusry“, protože vše probíhalo přes turecké území a jinak to nebylo možné nebo bylo velmi nebezpečné kvůli válečným akcím na syrském území. Oficiální Rijád jednoduše nemohl udělat nic jiného, než přijmout požadavky Ankaře a Dauhá na rebranding nejsilnější teroristické, antivládní organizace v Sýrii, prostřednictvím které měli významný dohled nad válečnými procesy v této zemi. Okupace Sýrie tímto způsobem a s těmito silami zanedbala vzájemnou a teoretickou nekompatibilitu mezi exkluzivním humanismem a exkluzivním islámem, což představuje funkční podvod a největší neštěstí v jeho praktických politických projevech.
BOSANSKÝ PAKT AL-KAIDY A DAEŠ
Pravdou je, že terorismu naklonění psychotičtí a fanatickí islamisté, ale tady je třeba říci, že terorismus jako geopolitický nástroj a vojensko-politickou akci vyvinuly, vylepšily a směrovaly západní služby a západní vlády. Slabost politických systémů a státu s nedostatečně rozvinutými instit
ucemi umožnila západním zásahům na islámském a pravoslavném východě. Všechny velké geopolitické rozdělení a konflikty, stejně jako maligní západní propaganda, byly viditelné i v Bosně a Hercegovině prostřednictvím vztahu Al-Káidy a DAEŠ.
Jedním z prvních vojáků Zawahiriho na Balkáně, který bojuje pro Al-Nusru od roku 2013, je Nusret Imamović, který ve svém „Svědectví o fitně v Sýrii“ zveřejněném 13. srpna 2014 v méně jménem všech „bosenských muslimů“ dal „přísahu“ Al-Káidě a Ajmanu Zawahiri a odmítl Islámský stát a Baghdadiho, zdůvodňujíc při tom náboženské důvody tohoto rozhodnutí. To svědectví lze najít na portálu Al-Káidy v Bosně a Hercegovině – (http://putvjernika.com/) který ovládají radikální islamisté z Mače.
PRO IMAMOVIĆA MODRÉ OZNÁMENÍ
Na stránkách tohoto portálu, který pracuje bez překážek, je možné se seznámit s aktuálními událostmi v Sýrii: slyšet prohlášení předních osobností Al-Káidy: šejka Abu Qatada, šejka Tarifi, šejka Muhejsini, šejka Ajmena… a dalších. Je zde stále dostupné prohlášení o vytvoření „Tahrir al Sham“ s vyjádřením podpory šesti šejků. Stát Bosna a Hercegovina nepovažoval za vhodné vystavit za Nusretem Imamovićem přes Interpol červený zatykač, ale pouze vydal „modré oznámení“, které znamená pouze shromažďování údajů o osobě, která může být jak pachatelem, tak svědkem, ale kterou není nutné zatýkat.
Konečně analýza tohoto internetového glasila Al-Káidy svědčí o americkém patronátu, i když tento portál podporuje časopisy, které vydává Islámský stát v Paříži (Dar al Islam). I když jsou tyto organizace ve válce – i když jedna druhou obviňují z odpadlictví, o čemž svědčí i dopis Nusreta Imamoviće, vojáci Al-Káidy vědí, že musejí propagovat americké projekty, a tak to činí otevřeně, zatímco západní struktury se účastní propagace fanatismu a pověr.
Zdroj: Dževad Galijašević / eagleeyeexplore.com
