FRANCIE: KDO JE, ERIC ZEMMOUR?

Podle posledních průzkumů společnosti Politico začala od poloviny září klesat obliba vůdkyně strany Národní shromáždění (ex-Národní fronta) Marine Le Penové. Dne 6. října 2021 se její rating přiblížil rekordně nízkým 17 % (oproti červnu 2021 je to pokles o více než 10 %). V polovině září se přitom v průzkumech objevuje nová postava – publicista Eric Zemmour, v prvním kole ho podle průzkumů Politico může volit více jak 13 %. V tuto chvíli ještě neoznámil své rozhodnutí kandidovat ve volbách, ale jeho příznivci již sesbírali 100 z 500 potřebných podpisů starostů francouzských měst a obcí pro jeho nominaci. Stále častěji je k vidění v debatách (některé z nejpamátnějších – s Jean-Lucem Melanchonem se konaly koncem září na BFM TV),

Podle jiného průzkumu (Ipsos-Sopra Steria, provedeného pro agenturu France Info) může „černý kůň francouzské politiky“ počítat v prvním kole s 15/17 % hlasů. Stejný průzkum naznačuje, že Le Penová může mít pouhých 16 %.

Co je důvodem prudkého nárůstu obliby politologa, který se v nejdrsnějších formulích staví proti islamizaci Francie, zastánce teorie „střetu civilizací“ a prohlašuje, že Francie by se měla stát Římem a vrátit se ke svému kontinentálnímu poslání? a postavit se proti anglosaskému světu „Kartága“?

Jak se novinář (hlavní tribun jeho publikací – Le Figaro), nikdy profesně neangažovaný v politice, přiblížil hodnocení Le Penové, která se zúčastnila dvou prezidentských voleb a vede legendární stranu založené jejím otcem v roce 1972?

„ Francie není v Evropě, je to Evropa,“ – prohlašuje Zemmour. Pro Zemmoura, jako pro každého francouzského patriota, je Francie středem světa, osou dějin. Zemmour ve své knize „Francouzská melancholie“ poznamenává, že nositelem kontinentální mise v Evropě je Francie. Triumf kontinentalismu byl za vlády Napoleona, zatímco anglosaský svět se podle zákonů geopolitiky ztotožňuje s Kartágem. Na programu Zemmoura vidíme základní geopolitické mapování světa.

Francie, stejně jako Řím, je dědicem kontinentu (musí udržovat spojenectví s Ruskem, tvořit osu Paříž-Moskva), anglosaský svět je jako Kartágo, neboli civilizace moře a mořeplavců. V této konfrontaci, ve válce, se formuje síla a moc francouzského impéria. Moderní Francie je podle Zemmoura ve stádiu úpadku a blíží se stavu „pádu Římské říše“. Zemmour vzpomíná na Edwarda Gibbona, který poznamenal, že dekadence Říma byla spojena s rostoucí nemožností asimilovat barbary.

Zde se tvoří druhý důležitý koncepční uzel Zemmourovy agendy: Francie přetéká migranty, kteří nejsou asimilováni. Integrace je podle politologa nedostatečná, protože nově příchozí nepřizpůsobuje francouzské kultuře, ale pouze je zabudovává do řetězce ekonomické směny.

Zemmour nazývá „islám“ politickým nepřítelem Francie. „Islám je politika. Je to náboženství, které konkuruje občanskému zákoníku. Nezajímá ho víra, ale sociální a politické normy, “ řekl Zemmour v nedávné debatě s Melanchonem. Jeden z hlavních cílů Zemmourova programu, sdílí nebezpečí „velké náhrady“, deklaruje boj proti sebevražedné migrační politice Francie.

V některých ohledech je vidět podobnost programů Le Penové a Zemmoura, ale Zemmour přitahuje voliče svým intelektuálním důvtipem. Zemmour může během televizního vysílání citovat sociálního antropologa Levi-Strausse a geopolitiku Huntingtona a starověké řecké nebo římské historiky. Obliba Zemmoura je také založena na zklamání voličů ze „starých“ politiků, jak Marine Le Penové a republikánů, tak představitelů levého křídla. Le Penová podkopala svou autoritu procesem reformace a rebrandingu strany („de-devilizace, neboli od ďábelštění strany jejího otce“), skandálem se svým otcem, nepříliš oprávněným přeformátováním stranické agendy, republikáni jsou zklamaní neustálými korupčními skandály a neúčinnou hospodářskou politikou, zatímco levicoví politici nedostávají od voličů odpověď kvůli jejich katastrofální migrační politice…

Dalším důležitým rysem Zemmoura byl nebývalý počet mladých stoupenců, kteří vytvořili hnutí Génération Z (emmour) (v souladu s „generací Z“, zoomery). V této klasifikaci jsou jak Le Penová, tak pravicoví kandidáti, stejně jako levicoví „boomers“, zástupci starého politického světa. Mimochodem, Marion Le Pen (neteř Marine Le Pen) hodnotí Zemmoura mimořádně kladně (zajímavé je, že její vztah k Zemmourovi, je dnes ještě lepší než k vlastní tetě Marine Le Pen). Přes všechny Macronovy pokusy nabýt image „přibližovače lidu“ se zdá, že prezident příliš nevyšel ze starého světa, zůstal klasickým liberálem, který se příliš neliší od systémových politiků a jeho předchůdců, prezidentů. Snad jen ambicemi.

První kolo prezidentských voleb ve Francii se bude konat 10. dubna 2022. Budeme sledovat novou francouzskou revoluci, která se možná odehraje pod znakem “Z.”