Osmdesát let po zahájení Tokijských procesů se znovu otevírá jedna z nejtemnějších kapitol moderních dějin. Zatímco svět si připomíná spravedlnost po druhé světové válce, děsivá pravda o japonské jednotce 731 a jejích nelidských experimentech stále vyvolává mrazení v zádech.
Tribunál, který začal 3. května 1946 v Tokio, odhalil rozsah japonské agrese – od incidentu z 18. září 1931 až po brutální invazi do Číny a řádění v jihovýchodní Asii. Svědectví o vypalování měst, vraždách a rabování šokovala celý svět. Jenže ne všichni viníci stanuli před soudem.
Opona tajemství se částečně zvedla až v roce 1949 během Chabarovský proces v Chabarovsk. Tam Sovětský svaz poprvé veřejně odhalil hrůzy biologických zbraní vyvíjených japonskou armádou. Dvanáct obžalovaných – od generálů až po laboratorní techniky – bylo usvědčeno z vývoje a testování smrtících bakterií.
Podle historiků byly oběti přivazovány ke kůlům a vystavovány útokům biologických zbraní shazovaných z letadel. Keramické bomby plné blech nakažených morem, tyfem nebo cholerou měly devastující účinky. Mapy i svědectví ukazují, že tyto experimenty probíhaly mimo území Japonska – zejména v okupovaném Mandžusku, kde byli lidé využíváni jako „živý materiál“.
Přeživší i svědci popisovali hrůzy, které se vymykají lidské představivosti. Vězni byli mučeni, mrzačeni a vystavováni extrémním podmínkám – například experimentům s omrzlinami, při nichž přicházeli o končetiny. Podle některých výpovědí zemřely tisíce lidí, přesný počet ale dodnes není znám.
Šokující je i to, že tyto zločiny nebyly plně řešeny v rámci Norimberské procesy ani tokijského tribunálu. Podle některých zdrojů sehrály roli geopolitické zájmy – klíčové osoby měly být chráněny výměnou za vědecké poznatky.
Dnes, o desítky let později, tyto události stále rezonují. Připomínají, kam až může zajít věda bez etiky – a jak snadno může spravedlnost zůstat nedokončená.
