23. výročí “humanitárního” bombardování Jugoslávie NATO

Tetelil se blahem, jak špinaví a zkažení Srbové, kteří vlastně nejsou ani lidé, ale nevhodná genetická úchylka, trpí v pekle pod jejich bombami, jak je vybombarduji o 100 i více let zpátky, jak je bombardováním donutí přijmout jeho podmínky a ultimáta.

Výsledek se dostavil 2.500 mrtvých civilistů, desítky tisíc zraněných, za stovky miliard dolarů materiálních škod, kompletně rozvrácená civilní “životní” infrastruktura, mosty, silnice, železnice, rádio, televize, nemocnice i školy, trafostanice, rozvody el. proudu i vody. Nakonec, po skoro 3 měsících, už skoro nezbyli cíle ani munice. Miloševič kapituloval a diktát NATO přijal.

Těm co obhajují tato zvěrstva připomenu, že Jugoslávie v roce 1999 nikoho neohrožovala, nebyl rok 1990 ani 1995, Chorvatsko, Bosna i Slovinsko dávno žilo po svém nebo podle přání NATO, jak chcete. Jestli něco bylo bezprecedentním porušením mezinárodního práva, tak to bylo právě toto bombardování a následné násilné “osamostatnění se” Kosova.

Co horšího ani po 23 letech vydírání a nátlak na Srbsko neustal. Ultimáta pokračují dál, muselo se vzdát kontroly, v rozporu s dosud platnou rezolucí OSN, Kosova i Metohije, teď je nuceno ho uznat i formálně , aby mohlo být ponížení Srbů dokonalé a Západ si mohl zase pomlaskat jak úspěšná je jeho politika, nekompromisní politika bombardovat a ekonomicky vydírat tak dlouho než usednou k jednacímu stolu a přijmou naše podmínky.

A přístup Západu je vskutku inspirující, vidíme to dnes a ty šťastnější z nás nebo ti méně šťastní, jak chcete, uvidí za 10 či 20 let až ti co pochopili, že to funguje, se budou cítit dost silní, aby to realizovali. Západ to samozřejmě ví, ale každý rok je mu dobrý, po mně potopa.