Tož, nejde tady o nějaký pohádkový neomonarchismus…
Problém dnešní doby je to, že neexistuje žádná autorita, která by z 80% konvenovala občanům. Sto let marného “republikánského” bloudění, nás přivedlo ke konci dějin.
Stát vedou lidé, pro které jsou dějiny jen minulostí, žijí jen přítomností a budoucnost řeší jen k dalším volbám. Bez vize, bez pocitu sounáležitosti. Jejich svět je zcela oddělen od světa většiny.
Není koho bránit, není za kým stát, není pro koho bojovat. Je to doba úpadku našeho moderního světa.
Blížíme se tak konci. Modernita ve svém špatném slova smyslu (to dobré z ní, jsme již zjevně vyčerpali) a s ní všechno to, co sebou nese, vytlačuje a ničí vše, co mělo smysl, na čem svět stál a na čem stál pocit lidské i národní sounáležitosti.
Byli jsme naivní, když jsme si mysleli, že jde o fér hru…už dávno né…
Nicméně i když má protistrana k dispozici veškerý aparát od médií, přes finance po ubožáctví lidí a jejich prodejnost, stále i s takovouto převahou nezvítězila…váha jejich moci je velká, ale čím více musí do všeho investovat, tím více se jí její motor zbržďuje a zasekává…
Je to jeden velký příběh, jedna velká historie, jedno velké proroctví…proroctví o tom, že svět nezmizí jen tak, stisknutím jedné klávesnice…
P.S. Ještě nikdy se nikomu nepovedlo ovládnout svět a nepovede se to ani tentokrát, jen to ještě bude stát mnoho sil…šetřeme jich a vydávejme jich tak, aby nám zbyly v rozhodujících, nadcházejících časech…a ty dozajista přijdou…i s novým králem ducha…

Facebook Comments