Česká liberálně demokratická republika

Veškerou moc bude držet skupina tzv. liberálních demokratů, zákonodárnou i soudní. Vládu, parlament (sněmovna, senát), prezident, Ústavní soud, armádu, policii…

Je to symbolické. Letos je několik kulatých výročí.

25. únor 1948 – komunistický puč (75 let)

21. srpen 1968 – obsazení ČSSR okupačními vojsky Varšavské smlouvy (55 let)

30. září 1938 – Mnichovská dohoda (85 let)

28. říjen 1918 – výročí vzniku republiky (105 let)

Pikantní na tom je, že se tak stane v podstatě “liberálně demokratickou” cestou. Prostě zvítězili ve volbách. Obsadili důležitá místa ve státě a stéblo trávy, se bez nich nepohne…

Upravili si pravidla, aby jim to vyhovovalo (viz. změna přepočítávání hlasů, při sněmovních volbách), drží všechna velká média (veřejnoprávní i soukromá), mají jejich podporu, stejně tak mají podporu většiny akademiků, umělců, sportovců…

Mmch., podobné to bylo i v roce 1948. Také měli podporu médií, umělců, sportovců, akademiků, ale samozřejmě i dělníků…Gottwaldovu novou vládu tehdy veřejně podpořila i Herberta Masaryková (vnučka TGM) a Jan Masaryk (syn TGM), tehdejší ministr zahraničí…Jen ta podpora většiny obyčejných lidí jim dnes chybí…

Rok 1918. Vznik samostatného ČSR. Samostatného státu. Reálně vycházela ČSR značně z Rakouska – Uherska. Jak ekonomicky, bylo samozřejmě nutné věci upravit pro potřeby menšího státu. Tak byla ČSR v rámci obyvatel, zmenšenina monarchie. Bylo jasné, že pnutí ve státě, kde jsou nespokojení Němci, Maďaři, Poláci, ale nakonec i Slováci se jednoho dne projeví zásadním zvratem…

Rok 1938. Přišel ten zvrat. Šlo prostě o hru velmocí a názor nějakých československých obyčejných lidiček, prostě nehrál roli…Republika došla svého konce. Nedostala 50 let času klidného vývoje, jak si to přál TGM, ale jen 20 let. Dohody se spojenci (Francie, VB) byly prostě nesplněny, v rámci potřeb vyšších sfér…Je tedy otázkou jestli bylo vůbec reálné, aby takovýto stát, jako byla ČSR, měl vůbec šanci na existenci, uprostřed rozdivočelé Evropy, do které v Německu přicházel nacismus a v Rusku komunismus…Dokud bylo Německo slabé, stát fungoval, jakmile nabralo svojí někdejší moci a hospodářsky a vojensky, ještě větší, znamenalo to konec pro republiku…

Rok 1948, byl v podstatě jen potvrzení Mnichova 38 a potvrzení toho, že samostatné ČSR, ani svobodné státy ve střední a východní Evropě, nikdo nepotřeboval, ani Západ a už vůbec né, Východ. Síla SSSR se nedala neakceptovat a pro Západ bylo jednodušší, se zbavit zemí střední a východní Evropy, než riskovat konflikt se SSSR…

Rok 1968, byl jen potvrzením roku 1948. Západ nám fandil v médiích, ale to, bylo tak vše. Nikdo nechtěl opět riskovat kvůli nějakým československým obyčejným lidičkám spor se SSSR. V podstatě to na Západě vlády braly, jako interní věc východního bloku…

Rok 2023, je před volbou prezidenta a je nasnadě, že i když se “vlastenecká scéna” holedbá kandidátem Jaroslavem Baštou, je jasné, že prezidentem nebude. Máme tedy na výběr mezi Babišem, Pavlem a Nerudovou. Reálně je z této trojice nejpřijatelnější pro svoji 10 letou politickou karieru Babiš, ale je to opět volba menšího zla. S největší pravděpodobností bude prezidentem Pavel a možná Nerudová. Bude to dovětek celého 105 letého vývoje republiky.

Republiky, která pozbyla samostatnosti už dávno vstupem do EU a vstupem do NATO (je nabíledni, že u nás budou opět cizí vojska a to na základě dalšího zvacího dopisu)…Budoucnost, je budoucností koloniálních otroků…

Ať žije ČLDR!