ČESKO: 200 let od narození českého satirika K.H.Borovského

Byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová).

O K.H.Borovském jsme v českém dějepise slyšeli mnohokrát. (jestli tomu je i dnes nemohu soudit, do školy už nechodím). Nicméně v učebnicích českého dějepisu a literatury, základních a středních škol, stejně jako následně na vysokých školách v oboru žurnalismu se o něm učilo už za 1. republiky. Následně pak v době ČSSR a poté i po revoluci v 90. letech…

K.H.Borovský byl jedním z předních osobností národního obrození. Založil Národní noviny, ve kterých si bral na paškál tehdejší vládu. Ta z toho samozřejmě neměla radost, takže bylo jasné, že dřív nebo později se o Havlíčka začne zajímat. Jak to dopadlo, víme všichni…

Po smrti ve svých nedožitých 35 letech se stal legendou. Slovy historika Jiřího Raka, se stal „předmětem sentimentálního kultu, proti kterému celý život vystupoval“.

“Dvousté výročí narození Karla Havlíčka Borovského je aktuálnější než kdy jindy. Především jeho požadavek, abychom nepřijímali všechno, co si říká „vlastenecké“. Že hloupé, nepravdivé a odfláknuté věci máme odmítat – tím spíš, když se tváří jako vlastenecké. Vlastenectví není odkladiště myšlenkového odpadu. Získalo mu to spoustu nepřátel. A mocnářství tu myšlenku pokládalo za tak nepohodlnou, že mu raději zaplatilo pobyt v Brixenu. Ne, že by ho chtěli nějak trestat nebo mučit, ale nechtěli, aby havlíčkovské myšlení ovlivňovalo českou vlasteneckou debatu. Ten stejný princip platí dosud. Mocipánům nevadí věci hloupé, směšné a pověrčivé. Mocipánům vadí věci inteligentní. Hlupáky mohou nechat na pokoji, protože vědí, že je mohou zmanipulovat nebo zašlápnout, kdykoliv se rozhodnou.” napsal k výročí Petr Hampl.

K.H.Borovský – GEOGRAFICKÝ (Epigramy II.)

(Když se zeměpisci chlubili, že do Čech odjinud žádná řeka neteče.)

Nechlubte se, vlastenci,
není to věc řádná
že neteče odjinud
do Čech voda žádná.

Točíme-li se sudu
nedolévajíce,
zůstanou nám na spodu
brzy jen kvasnice.

Nechlubte se, nechlubte,
špatná je to sláva,
že vytéká do Němec
všechna česká šťáva.