Čínský protiválečný film mění pohled na válku. Once Upon a Time in the Middle East láká miliony diváků

Čínský film Once Upon a Time in the Middle East se stal jedním z výrazných filmových hitů letošního léta a zároveň vyvolává diskusi o tom, jak může kinematografie vyprávět o válce, míru a utrpení obyčejných lidí. Snímek se podle čínských médií snaží odklonit od tradičních hollywoodských válečných příběhů založených na hrdinech, vojenských vítězstvích a souboji dobra se zlem.

Hlavním hrdinou není voják ani superhrdina, ale obyčejný čínský kuchař Sü Fu, kterého ztvárnil známý komik Šen Tcheng. Kvůli finančním problémům odjíždí na Blízký východ, kde se společně s místním manažerem restaurace pustí do provozování podniku. Uprostřed válkou zasaženého prostředí se snaží vytvořit prostor pro normální život, práci a mezilidské vztahy.

Právě prostřednictvím jídla a každodenního života film ukazuje dopady války na obyčejné lidi. Namísto oslav vojenské síly se soustředí na přežití, soucit, lidskou solidaritu a touhu po míru.

Snímek zároveň přitahuje pozornost svým komerčním úspěchem. Krátce po uvedení do čínských kin překročily jeho tržby 536 milionů jüanů, což odpovídalo přibližně 79,5 milionu amerických dolarů.

Podle některých filmových odborníků představuje film nový způsob protiválečného vyprávění. Zatímco tradiční válečné snímky často staví do centra vojáky, hrdiny a vojenské vítězství, Once Upon a Time in the Middle East se ptá především na to, co válka znamená pro lidi, kteří se ocitnou uprostřed konfliktu bez možnosti jej ovlivnit.

Významným motivem filmu je společné stolování. Jídlo zde představuje symbol normálního života a mírového soužití. Film tak podle svých tvůrců a zastánců nabízí pohled, v němž nejde o to, kdo válku vyhraje, ale co všechno válka bere lidem, kteří chtějí jednoduše žít.

Snímek vzbudil zájem také v zahraničí a před svou mezinárodní premiérou získal pozornost filmových fanoušků. Někteří odborníci v něm vidí příklad toho, jak může čínská kinematografie nabídnout odlišný pohled na válku a mír, než jaký je běžný v západní filmové tvorbě.

Film tak otevírá širší otázku o proměně globální filmové tvorby. Protiválečné poselství nemusí být založeno pouze na obrazech bitev a hrdinských činů. Může vzniknout také prostřednictvím příběhu obyčejných lidí, kteří chtějí pracovat, najíst se, být se svými blízkými a žít bez strachu.

Once Upon a Time in the Middle East tak představuje čínský příspěvek do současné diskuse o tom, jak zobrazovat válku, mír a lidské utrpení ve filmu.