“Doktrína legálního vzdoru”

Je to tak, válka na Ukrajině změnila svět. Ať už k tomu vedlo prezidenta Ruska Putina cokoliv, bylo toto jeho rozhodnutí “vodou na mlýn všemu, čemu se nás liberální demokracie snaží posledních 10 let spoutat”. Od vlády, která využila věci k omezení “svobody slova”, po konjukturalisty, kteří se rozhodli podporovat válku přímo a dělat na této věci karieru. Rozdělila také část lidí smýšlejících “vlastenecky”, což jen rozmělnilo síly. Už před tím se to podařilo kauze koronaviru.

Jen mě osobně konfrontovalo několik, dnes již bývalých přátel a tvářili se, jako bych tu válku rozpoutal já. Jejich veřejné výzvy na sociálních sítích, kde mě přímo jmenovali s odkazem, že bych měl už být zavřený nebo v nějakém lágru, mě vlastně moc nepřekvapily. Jde většinou o lidi, kteří si tak řeší svoje osobní neúspěchy a mindráky, to prostě taková doba vyvolává. Jiní moji přátelé, jsou zase opakovaně propírání v médiích, jako “putinovi agenti”, což je samozřejmě směšné.

Ten tlak byl a ještě je takový, že nás tlačí někam do kouta a měli bychom se tedy bát, až na nás udeří “pěst kavárny”...o spravedlnost samozřejmě nejde…jde o “právo silnějšího”, cítí se teď silnými, protože za nimi stojí tzv. USA, NATO, EU a česká vláda + udavačské neziskovky…

Po měsíci a půl, se však stalo něco, co jejich vize, že jim bude patřit celý náš svět zbrzdilo a nalomilo, dostali úder rovnou na solar…

Maďarsko se jasně postavilo, proti vyvolávání války na celém Evropském kontinentě a s tím i všemu, co nám liberální demokracie nutí. Přidalo se k němu i Srbsko. Přičíst můžeme i poměry ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku, Rakousku, kde není obyvatelstvo také nadšeno válečným řinčením a liberálně demokratickým tlakem…

Jde tedy aspoň o “nějakou” naději toho, že náš svět nebude zmařen hloupostí, nevzdělaností a zločinnou ctižádostí…

Je samozřejmě těžké a únavné neustále bojovat o věci, které jsou přirozené a základní, nicméně je to bezpodmínečně nutné. Jistě nemáme žádného Orbána, protože nejsme Maďaři. V podstatě by ho momentálně u nás ani neměl moc kdo volit. Nicméně tlak, který se teď děje a nejistota časů příštích, nahrává tomu, že se někdo může objevit. Je také zcela jasné, že i když se nám před očima hroutí V4, není důvod nepřemýšlet o jiné formě, protože jen naše země nemá šanci věci zvrátit. Orientace na Rakousko, Maďarsko, Srbsko, je nasnadě…

Osobní hledisko je takové, že je naivní a zbytečné nechávat se emotivně vyprovokovat k tomu, aby establishment mohl lidi pronásledovat za “nepovedené akce na sociálních sítích nebo na veřejnosti”, nouzový stav byl vytvořen, jako jeden z těchto důvodů, k zastrašení lidí.

Nicméně je důležité na věcech stále pracovat. Chystají se volby do obecních zastupitelstev na pátek 23. a sobotu 24. září. Ve stejném termínu proběhnou i volby do třetiny Senátu.

Jsou to volby, do kterých se mohou lidé přímo zapojit, aniž by byli “zkušenými Orbány”, mohou kandidovat za různé strany a koalice a nebo je podporovat v kampani a přímo ve svém prostoru se mohou snažit ovlivnit konání svého okolí pro věci a časy příští…není to sice o dějinném zvratu, ale má to svůj smysl a svoje opodstatnění…

Jde o tzv. “doktrínu legálního vzdoru”, kterou vládní establishment (zatím) nemůže zakázat.

P.S. Mysleme tedy na to, že tento čas jednou pomine a i když se teď na nás neustále šklebí “liberálně demokratická” hysterická suita pologramotných “Trimalchinů”, není důvod sedět s nimi v hostinci u jednoho stolu…

(Hostina u Trimalchiona je nejrozsáhlejší zachovaná a patrně nejznámější část satirického románu Satirikon římského spisovatele Petronia Arbitra (Arbiter elegantiarum). Trimalchio je někdejší otrok, který během celé hostiny dává nevkusným způsobem najevo své bohatství. Přitom vychází najevo také jeho nevzdělanost a nevychovanost. Hosté bohatému hostiteli Trimalchionovi pochlebují, aby je příště pozval zase. Hostitel Trimalchio tak reprezentuje provinciální zbohatlíky, poplatné režimu císaře Nera.)