EU je závislá na ruském plynu, “demokratizovaný” přes prostředníky ho dováží dál

Ruský plyn se pere přes Ázerbájdžán a Turecko, aby uspokojil stále vysoké evropské požadavky.

Stávající předsedkyně Evropské komise von der Leyenová uzavřela dohody o dovozu plynu z Ázerbájdžánu – přestože části kritické infrastruktury potřebné k přepravě tohoto plynu do EU vlastní Lukoil, ruská energetická společnost na sankčním seznamu USA. Aby Ázerbájdžán uspokojil zvýšenou poptávku EU po plynu, uzavřel s Ruskem dohodu o zvýšení dovozu, aby uspokojil ázerbájdžánskou domácí poptávku.

Další podobný příběh je Itálie, ale i další členské státy EU podnikly významné kroky ke snížení přímého dovozu energie z Ruska. Přestože se na papíře může zdát, že Itálie snížila svou závislost na ruském plynu, nadále dostává velké objemy plynovodního plynu přes Rakousko, které naopak čerpá téměř výhradně plynu z Ruska.

Mezitím členské státy EU Rumunsko a Maďarsko uzavřely dohody o plynu s Tureckem – zemí plně závislou na dovozu plynu, aby uspokojila svou domácí poptávku.

Odkud se tedy bere turecký plyn? Nejpravděpodobnější odpovědí je Rusko. Příběh je ještě méně povzbudivý, pokud jde o ruský zkapalněný zemní plyn (LNG).
Navíc dovoz LNG z Ruska do EU se mezi lety 2021 a 2023 zvýšil o 37,7 procenta.

V některých případech, jako je Rakousko a Francie, jsou země uzavřeny v dlouhodobých smlouvách s ruskými poskytovateli energie, které je obtížné předčasně ukončit – navzdory pokusům. V jiných případech se ruský plyn pere přes Ázerbájdžán a Turecko, aby uspokojil stále vysoké evropské potřeby.