Brusel přemýšlí o nových způsobech, jak požadovat více peněz od 27 členských států. Přináší rozpočtová krize posun paradigmatu do vlastní daňové kompetence?
„Víceletý finanční rámec“ (VFR), který vstoupil v platnost v roce 2021 na období 2021 až 2027 s celkovým objemem 1 216 miliard €uro, se nezdá být dostatečný. Ve stejné době bylo rozhodnuto o dluhem financovaném rozvojovém fondu Corona „NextGenerationEU“ (NGEU/807 miliard €uro) – oba údaje v běžných cenách. Některé základní předpoklady, prognózy a cíle jsou zastaralé, takže Evropská komise nedávno oznámila členským státům EU dodatečný požadavek ve výši 65,8 miliardy €uro (5,4 procenta) na zvýšení VFR.
Jak se odůvodňují dodatečné výdaje?
Za prvé jsou to zvýšené úrokové náklady pro NGEU, za které státy EU ručí – Německu až 32,6 miliard €uro ročně. Evropská komise počítala se zvýšením úrokové sazby na 1,15 procenta. Úroková sazba pro desetileté dluhopisy EU však vzrostla z 0,09 procenta (2021) na 3,2 procenta v květnu 2023. Zdánlivě levné financování se ukazuje jako nákladová past. Snížení ratingu Francie jako ručitele také zdražuje budoucí půjčky. Výsledek: Místo 14,9 miliardy €uro v úrokových výdajích dodatečný požadavek 18,9 miliardy €uro jen do roku 2027 – pro rakouského komisaře pro rozpočet Johannes Hahn (ÖVP) „především kvůli technickým faktorům“.
Druhý největší cenový faktor podpora Ukrajiny
Druhou největší položkou s čistým zatížením 17 miliard €uro je finanční zapojení EU do rusko-ukrajinské války. Za tímto účelem „nástroj pro Ukrajinu“ – pokrývající granty, půjčky a záruky – s celkovou kapacitou 50 miliard €uro na období 2024–2027 „k řešení okamžitých potřeb Ukrajiny, jakož i na její rekonstrukci a modernizaci“. Půjčky Ukrajině mají být zase financovány navyšováním unijních dluhopisů, za které nakonec ručí státy EU.
Konečně je plánováno navýšení rozpočtu EU o 15 miliard €uro na „řízení migrace, posílení partnerství a reakci na mimořádné události“, aby „bylo možné reagovat na vnitřní a vnější výzvy, které migrace přináší, a posílit partnerství EU s klíčové třetí země posílit“. Kromě dvou miliard €uro na hraniční kontroly, 10,5 miliardy €uro pro západní Balkán a uprchlíky je mimo jiné vyčleněno 2,5 miliardy €uro na podporu schopnosti EU reagovat na krize a přírodní katastrofy.
Jaké jsou vlastně nezbytné výdaje EU?
Podle zásady řádného finančního řízení by bylo třeba nejprve nalézt odpovědi na následující otázky: Jaké jsou nezbytné úkoly EU podle zásady subsidiarity (článek 5 Smlouvy o EU)? Jaká konkrétní opatření by měla být přijata (účinnost)? Jaké jsou na to náklady (efektivita nákladů)? A jaké zdroje příjmů by se měly používat z hlediska snadného výběru, transparentnosti a vhodnosti?
Přebírání úkolů ze strany EU (zemědělské dotace, investiční podpora průmyslu a ochrana klimatu), neefektivita opatření (ochrana hranic EU, boj s příčinami migrace, ochrana klimatu) a plýtvání penězi (6 procent rozpočet jsou administrativní výdaje, netransparentní objednávání vakcín proti koronaviru, předražené rekonstrukce domů v Itálii, atd…) zde nebudeme podrobně rozebírat. To však naznačuje, že rozpočtové prostředky by byly k dispozici pouze prostřednictvím přerozdělení, pokud by byly odpovídajícím způsobem zkontrolovány.
S finanční reformou musí souhlasit všech 27 členských států
Kromě toho v současné době z NGEU odteklo do členských států pouze 19 procent, ačkoli tento fond „[je] jedinečnou příležitostí vyjít z pandemie silnější“ – tj. včasný odliv prostředků se zdá nezbytný. Důvodem jsou většinou nedostatečné národní plánovací kapacity pro co nejrozumnější využití přislíbených prostředků. Místo toho Evropská komise navrhuje nové „vlastní zdroje“, pro které by bylo nutné upravit nařízení o kapitálu v souladu s článkem 311 SFEU – za předpokladu jednomyslnosti členských států. Zde je třeba zdůraznit zvláštnost EU jako nadnárodního sdružení 27 členských států.
Přestože je EU více než jen konfederací států založených na mezinárodním právu, není federálním státem. EU proto nemá vlastní daňovou suverenitu, ale je závislá na příspěvcích a přídělech od členů – podobně jako Bismarckův systém imatrikulačních příspěvků států do Německé říše. Dosud vlastní zdroje (od roku 2021) tvoří především cla (dvanáct procent), podíly na národním výnosu z DPH (jedenáct procent) a vlastní zdroje hrubého národního důchodu (HND) (73 procent), které jsou založeny na ekonomické síle států (hrubý domácí produkt plus saldo prvotních důchodů ze zahraničí). Celkově nesmí vlastní prostředky překročit 1,4 procenta ekonomické síly.
Reforma dluhových pravidel se může stát naléhavější
Podle vůle Evropské komise by nová firemní daň a vyšší účast v systému obchodování s emisemi (ETS) měly vést k dodatečným příjmům. Firemní odvod by činil 0,5 procenta firemního zisku. Zpočátku by se nejednalo o daňovou přirážku pro firmy, ale musely by je platit členské státy, a tím by se snížily jejich daňové příjmy. Jednotlivé členské státy mají pocit, že zátěž je nadprůměrná, což jednání ještě ztěžuje. Očekává se roční dodatečný příjem ve výši 16 miliard €uro, který má být použit na splacení dluhů za NGEU.
Navíc dodatečné příjmy ze systému obchodování s emisemi kvůli zvýšenému podílu na daních od roku 2024 by měly přinést zhruba sedm miliard €uro (až 19 miliard €uro v roce 2028) a změněný výpočet hraničního tarifu CO2 (CBAM, JF 18/23 ) 1,5 miliardy €uro ročně. Celkem by to „obohatilo“ unijní rozpočet o 25 až 36 miliard €uro ročně – na úkor členských zemí, které proto jednání přerušily. Evropská komise zároveň prosazuje zmírnění pravidel o svém dluhu…
————–
Prof. Dr. Dirk Meyer vyučuje ekonomii na Univerzitě Helmuta Schmidta v Hamburku.Autor: Redakce, Praha, ČR, 8.9.2023
Zdroj:
Raptor TV Internetová online televize
Facebook Comments