Konečně se začalo jednat!

Ač jsem byl některými za tento pragmatický přístup odsuzován, když jsem si namísto přiživování válečného ryku v podobě dodávek zbraní do oblasti vojenského konfliktu důrazně apeloval na co nejrychlejší uspořádání mírových jednání, namísto prázdných patetických gest ve stylu přebarvování zábradlí v Bubenči do žluto-modra (nevím, jestli to mělo pomoci Ukrajincům nebo vyděsit Putina, ale počítám, že to nezabralo), a dokonce si dovolil protestovat proti omezování svobody slova a uplatňování kolektivní viny v naší zemi, tak jsem si byl jist, že čas nakonec ukáže, že to bylo jediné správné řešení a že se najde nějaký sebevědomý politik, který se taková jednání odhodlá iniciovat.

Nakonec se toho chopil izraelský premiér Naftali Bennett, jenž už mluvil se Zelenskym, se Scholzem a aktuálně v Moskvě s Putinem. A od něj letí zase za německým kancléřem.

Jsem rád, že v tomhle čase šílenosti existuje alespoň někdo, kdo ještě neztratil rozum.

Jen je škoda, že jsme to nebyli my. Dodávkami zbraní do Kyjeva vrcholní politici naší země nikomu nepomohli a naopak předvedli vrcholné číslo politické naivity, za které ještě v budoucnosti tvrdě zaplatíme.

Se vší rozhodností tvrdím, že drtivá většina těch planých gest nebyla činěna našimi politiky proto, že chtěli Ukrajině skutečně pomoci, ale jen proto, že oni sami chtěli před médii a v očích lidí nechápajících důsledky tohoto jednání dobře vypadat a nahrát si nějaké ty politické bodíky.

Nakonec ale z toho vyjdou poražení. Neboť čas vždy odkryje každého, kdo jedná čistě účelově. Z pár měsíců, až lidé konečně pochopí, jak prostoduše přihlouplé bylo jednání naší vlády a jaké to způsobilo důsledky zejména pro jejich peněženky, tak jim to strašně rychle spočítají.

A to zcela po právu.

Česká republika se už jednou provždy musí zbavit oportunistů, kteří ji vedou. Lidí, kterým nezáleží na Ukrajincích a dokonce ani na občanech naší země, ale jen a jen na své popularitě a na tom, aby si v příštích volbách udrželi svoje křesla.

Můžu vás ujistit, že já se takhle chovat nikdy nebudu. Nehodlám dělat věci populární, nýbrž činit kroky, které jsou správné. A jestli mi to pak za to u voleb občané spočítají, tak budiž. Ale aspoň budu odcházet s čistým svědomím, že jsem udělal to, co jsem považoval za správné.

Já mám totiž, na rozdíl od této vlády, Českou republiku a lidi, kteří v ní žijí, skutečně rád.

Teplé křesílko nepotřebuju – to mám totiž doma.