Kritický článek o prezidentovi Rakouska Van der Bellenovi, znamenal padáka z deníku “Die Presse”

Známá novinářka z Die Presse, Gudula Walterskirchenová, napsala kritický článek o prezidentovi Van der Bellenovi (Zelení) a dopadla, jako by odpověděla na otázku, kam zmizel obraz císaře pána: “Byl, ale sundala jsem ho a dala na půdu, protože na něj sraly mouchy.“

Letos na podzim v listopadu jsou prezidentské volby. Van der Bellen už má 78 let. Mandát prezidenta Rakouské II. republiky je na 6 let. Pokud by jej Van der Bellen obhájil, úřadoval by do 84 let. Císař František Josef I., zemřel v 86 letech. Pravda na trůně seděl 68 let, kdežto Bellen by byl prezidentem “jen” 12 let.

Novinářka sestavila seznam, kde jej kritizuje za jeho dosavadní prezidentování:

Walterskirchenová se zeptala, zda je Van der Bellenův fyzický a psychický stav takový, že bude schopen zvládat obrovské vypětí a problémy dalších šest let? Walterskirchenová poukázala na to, že jiný kandidát by to mohl udělat lépe.

Podle Walterskirchenové je právě teď v čele státu potřeba muž s rozvahou a nadhledem, který by ve zvláštní situaci neohrozil neutralitu. Van der Bellen se ale jako vrchní velitel federální armády vyslovil pro účast Rakouska v armádě EU a v neutralitě nevidí problém.

Otázky by vyvolalo i prezidentovo prostředí. Mezitím bude přibývat událostí, které Van der Bellena nepostavily do nejlepšího světla. Například dlouholetý a nejbližší poradce a manažer kampaně Lothar Lockl by byl středem pozornosti médií kvůli vysokým částkám z různých ministerstev. Doslova myslela:

Představte si totéž se spolkovým prezidentem Lidovců ÖVP nebo Svobodných FPÖ!

Gudula Walterskirchenová ve svém článku málo rozumí tomu, proč Van der Bellen nedokázal rozpoznat problém. Rakousko má problém se špínou, střety zájmů a korupcí. Ze všech těchto důvodů vyžaduje nejvyšší úřad osobnost „rozvážnou, přísně nestranickou, odolnou, energickou a nad sebemenší podezření, že je její okolí zapojeno do střetu zájmů“.

Alexander Van der Bellen už dlouho nemusel snášet takovou sílu kritiky. Mediální poprava, urážka majestátu, která zřejmě nemá v rakouských mainstreamových médiích místo. Jinak by si tisk rozhodně musel ponechat novináře tak talentovaného a nezávislého, jako je Gudula Walterskirchenová.

Gudula Walterskirchenová, tak následně dostala padáka z novin. Následně pak napsala text o tom, že dnešní žurnalistika je v krizi.

Potřebuje návrat k základním pravidlům žurnalistiky:

Namísto vzdělávací a aktivistické žurnalistiky má veřejnost právo na hodnotově neutrální a diferencované zpravodajství.