Peklo za zdmi Jednotky 731: Továrna na smrt, která se změnila v muzeum hrůzy

Jednotka 731 – už samotný název vyvolává mrazení. Šlo o tajný program japonské císařské armády, který během druhé světové války proměnil Harbin v severovýchodní Číně v laboratoř smrti. Muži, ženy, děti, staří i mladí – tisíce lidí z Číny, Koreje, Ruska i Mongolska – byli proměněni v pokusné králíky. Na jejich tělech se prováděly mrazivé experimenty: amputace, vivisekce bez anestezie, pokusy s omrzlinami, nákazy morem či cholerou a dokonce i výměna krve mezi lidmi a zvířaty.

Oběti byly v dokumentech odosobněny – vojáci jim říkali „maruta“, tedy „kmeny“. Jako by šlo o kusy dřeva, které lze libovolně řezat a štípat. Jediným cílem bylo vytvořit podrobné experimentální zprávy, které se staly součástí výzkumu biologických zbraní. Výsledky byly děsivé – Jednotka 731 dokázala vyrábět stovky kilogramů smrtících bakterií měsíčně. Tři gramy moru podle propočtů stačily k zamoření celého města.

V letech 1940–1942 Japonci shazovali na čínská města nádoby s blechami nakaženými morem či potraviny kontaminované tyfem. V Quzhou zahynulo během dvou útoků téměř 9 300 lidí, v Changde v provincii Hunan padaly z letadel pytlíky s obilím, látkami i papírem prosáklými bakteriálními kulturami. Lidé umírali v bolestech a epidemie se šířily rychlostí blesku.

Na zločinech Jednotky 731 se nepodílela jen armáda. Japonští profesoři a lékaři z prestižních univerzit přijímali nabídky účasti pod záminkou „vědeckého výzkumu“. Ve skutečnosti prováděli pokusy na lidech – například nechvalně proslulý Yoshimura Hisato řídil výzkum omrzlin. Po válce se většina těchto „vědců“ nikdy neocitla před soudem. Naopak, mnozí se stali rektory univerzit, řediteli nemocnic či vládními úředníky.

Když 15. srpna 1945 Japonsko kapitulovalo, jednotka dostala příkaz vše zničit. Budovy vyhodili do povětří, oběti postříleli, dokumenty spálili. Jen ty nejdůležitější zprávy byly zachráněny a s nimi odletěl do Japonska i velitel Shiro Ishii. USA později tyto materiály získaly a výměnou za ně zajistily, že žádný z pachatelů nebude souzen u tokijského tribunálu.

Dnes stojí na místě bývalé jednotky muzeum. Jeho trosky a exponáty mají jediný cíl – aby svět nezapomněl. Jak připomněla Hannah Arendtová při procesu s nacistou Eichmannem, nejděsivější je „normálnost“ pachatelů. Ne šílení sadisté, ale vzdělaní lidé, profesoři a lékaři, kteří se nechali strhnout militarismem a z vědy udělali nástroj mučení.

Jednotka 731 je mrazivým důkazem, že i ti, kdo mají přísahat na ochranu života, se mohou proměnit v řezníky. A proto musíme o těchto hrůzách mluvit dál – aby se už nikdy neopakovaly.