PETR DRULÁK: Vstup Finska a Švédska do NATO může oslabit naši bezpečnost

Zájem Finska a Švédska o ­vstup do NATO není překvapivý…

Ve světle probíhající ruské války na Ukrajině mají oba státy obavy o svoji bezpečnost a hledají silnější záruky. Překážkou nemusí být jen veto tureckého prezidenta Recepa Erdogana, ale i samotný vstup do NATO, píše bývalý náměstek ministra zahraničí Petr Drulák.

Vstupem do Severoatlantické aliance mohou oba státy ukonejšit bezprostřední obavy, dlouhodobě ale své bezpečnosti neprospějí. Neutralita se jim osvědčila. Finsku pomohla během studené války k bezpečné prosperitě navzdory jeho geopoliticky exponované poloze mezi SSSR a NATO. Švédsko bylo ušetřeno všech velkých evropských konfliktů posledních dvou staletí. Ani Putinovo Rusko jejich neutralitu nezpochybňovalo, na rozdíl od Ukrajiny nemělo na jejich územích zvláštní zájmy.

Pokud Finsko a Švédsko do NATO vstoupí, vzroste militarizace baltské oblasti a riziko střetů. A oba státy se zařadí na ruský seznam nepřátel – na americkém seznamu přátel přitom už byly. Mohou se na něm posunout trochu výše, ale případné naplnění americké bezpečnostní záruky bude vždy záležet na okolnostech. Ty budou v následujících desetiletích definovány prioritním zájmem USA o Pacifik, nikoliv o Balt.

Bezpečnostní dilema


V mezinárodních vztazích není ojedinělé, že neuváženým posilováním bezpečnosti ji nakonec oslabíme. Tomuto široce studovanému mechanismu se říká „bezpečnostní dilema“. Zachycuje nepříjemný fakt, že schopnost obrany nelze zcela oddělit od schopnosti útoku. Byť bych měl jen obranné úmysly, vlastním zbrojením či vstupem do aliance znepokojím ostatní. Nemohou spoléhat na neškodnost mých úmyslů, ani že je nezměním. Odpovědí také zbrojením či aliancemi, čímž smažou výhodu, již jsem zpočátku získal. A pokud odpovím dalším zbrojením či rozšířením aliance, vzniká eskalační spirála, z níž se obtížně uniká.Bezpečnostní dilema nelze v mezinárodní politice nikdy zcela obejít, neboť státy si nikdy nemohou do důsledku důvěřovat. Lze ho však zmírňovat – diplomacií a institucemi. Dlouhodobá diplomacie postavená na vzájemném uznání a vstřícnosti může vytvořit dostatek důvěry dovolující řešit i ty nejobtížnější otázky. Například Američané a Sověti dokázali počátkem 70. let uzavřít důležité bezpečnostní smlouvy a koncem 80. let ukončit studenou válku.

Trvaleji lze zmírnit bezpečnostní dilema založením instituce kolektivní bezpečnosti. Nejedná se o alianci typu NATO, v níž by se státy spojovaly proti vnější hrozbě, nýbrž o ­společenství, jehož členové důvěřují společným pravidlům a dokážou je vynucovat. Naděje na kolektivní bezpečnost vrcholila počátkem devadesátých let. OSN začínala plnit své původní poslání, když Rada bezpečnosti dala Američanům a jejich spojencům mandát k osvobození Kuvajtu od irácké okupace. A evropskou bezpečnost měla zajišťovat Organizace pro bezpečnost a spolupráci v­ Evropě (OBSE).

Ale bezpečnostní dilema se překonat nepodařilo, o několik let později se vztahy mezi Západem a Ruskem opět ocitly v jeho kruté spirále. Nejprve se zadrhly instituce, pak zmizela diplomacie a v posledních měsících už zbývá jen silová konfrontace na hraně jaderné války. Bezpečnostní dilema není příběhem střetu dobra se zlem: úmysly aktérů mohly být dobré, obavy pochopitelné, jen to celé zle končí asi jako v antické tragédii.

Současná spirála začala rozšířením NATO několik let potom, co Sověti opustili střední Evropu. Aktivní roli přitom hrály i státy jako Česká republika. Počátkem devadesátých let byl například Václav Havel přesvědčen, že se NATO rozpustí a zárukou středoevropské bezpečnosti se stane vznikající OBSE. Ale USA o konci Severoatlantické aliance neuvažovaly, neboť si chtěly v Evropě podržet svůj vliv, ani ho však nechtěly rozšiřovat, protože znaly bezpečnostní dilema a nestály o ruskou protireakci.

Rusko v koutě a bez náplasti


Když si Středoevropané ujasnili, že pro Západ je OBSE jen bezpečnostním béčkem pro chudé příbuzné z Východu, začali se pochopitelně orientovat k áčkovému NATO. Ze Spojených států je v tom podporovali tehdy menšinoví jestřábi a představitelé vojensko-průmyslového komplexu, znepokojení řečmi o všeobecném odzbrojování.Středoevropané sice neočekávali, že by Jelcinovo Rusko plánovalo invazi na Západ, obávali se však vývoje v Rusku, děsily je krutosti čečenské války i chaos v postsovětském prostoru. Nelze se divit, že hlavními obhájci rozšiřování NATO se stali Václav Havel a Lech Walesa. Se spojenci na americké scéně nakonec o ­rozšiřování přesvědčili administrativu Billa Clintona. Váhala, neboť měla v živé paměti dohody s Michailem Gorbačovem a nestála o zhoršení vztahů s Ruskem.

Rusko sice rozšíření NATO odmítalo, ale trpělo tolika vnitřními slabostmi, že nebezpečná protireakce nehrozila, navíc dostávalo od Američanů náplasti v podobě ekonomické pomoci, institucionalizovaného dialogu s ­NATO a členství v exkluzivní G7, která se načas změnila na G8. Bezpečnostní dilema se otevřelo, ale k eskalaci ještě nedošlo.

To už se nedá říci o dalších amerických krocích – Jugoslávie, Irák, protiraketová obrana či další kola rozšiřování NATO. USA se snažily udržet globální převahu, vytvořit „svět bezpečný pro demokracii“ – a nějaké náplasti Rusku už neřešily. Rusové se tím cítili být tlačeni do kouta. Američané se svými spojenci většinou nepostupovali s úmyslem Rusku škodit, ale reagovali přezíravě a­ nesnažili se podívat na svět z perspektivy Moskvy. Hodně se mluvilo, ale diplomacie se nevedla.

Západ nechápal, že Rusko se cítí ohroženo neustálou expanzí NATO i podporou západních nadací protirežimním médiím, aktivistům a politikům v Rusku. Dnes už by tomu měl rozumět lépe, když se v Evropě zakazují ruská média a za spolupráci s Ruskem šikanují lidé jako německý exkancléř Gerhard Schröder či bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisselová. Když prezident Dmitrij Medveděv v roce 2008 zkoušel oživit myšlenku evropské organizace kolektivní bezpečnosti, Západ odpověděl mlčením a Ukrajině s Gruzií pootevřel dveře do NATO.

Když se jestřábi přemnoží


Rusko sice opakovaně varovalo, že kroky Západu vnímá jako hrozbu, ale neuvědomovalo si, že samo svým jednáním k hrozbě přispívá. Státy v bližším i vzdálenějším sousedství Ruska měly oprávněné obavy ze zasahování Moskvy. Přezíravost, kterou Rusko oprávněně vyčítá USA, samo uplatňovalo ve svém sousedství. Moskva svým jednáním vůči Moldávii, Ukrajině, Gruzii, ale i Bělorusku posiluje oblibu USA ve východní a ­severní Evropě jako nikdo jiný.Těžko se pak Rusko může divit, že hrozby nepřestávají růst. Přispívá svým dílem k eskalaci bezpečnostního dilematu. Nikoliv tím, že by ohrožovalo USA, ale žene jim do náruče státy, jako je Ukrajina – a pak má obavy z­ amerických základen u svých hranic.

Útok na Ukrajinu byl chybnou reakcí na tuto jinak pochopitelnou obavu. Ruskou bezpečnost neposílil, pouze prohloubil bezpečnostní dilema. Stejně chybná je i odpověď Západu, jehož zahraničněpolitičtí jestřábi se pokoušejí konfliktu využít k vyčerpání Ruska a vyprovokování změny režimu.

Nejhorší na eskalační spirále je to, že důsledky chybných rozhodnutí slouží k jejich obhajobě. Pokud agresivní politika vyvolá agresi druhé strany, lze tím obhájit počáteční agresi. Pokud někomu dáte pěstí, poněvadž soudíte, že je nebezpečný, a on ránu vrátí, lze to vydávat za potvrzení počátečního odhadu. Proto se jestřábi na Západě i ­v ­Rusku dnes tak přemnožili a navzájem se posilují. Pokud jim diplomaté nepřistřihnou křídla, doletí s námi všemi do jaderné války.

Autor: Petr Drulák, Idnes.cz, Praha, redakce, ČR, 6.6.2022

Zdroj:
RAPTORTV – QR kody na platbu RaptorTV.cz pro FB prispevky a další
QR kódy na platbu RaptorTV.cz pro FB příspěvky a další:
Účty jsou 2 transparentní:
přednastaveno 300 czk a 500 czk
částky může plátce samozřejmě upravit, ručně stejně jako vše ostatní.
Přispějte i Vy na provoz RaptorTV.cz
I malá částka pomůže šířit to, co jinde neuvidíte a co jiní přehlíží nebo nechtějí vidět.
Běžný účet:
Číslo účtu: 2001512031/2010
IBAN: CZ2320100000002001512031
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX
Transparentní účet:
https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2800735119
Číslo účtu: 2800735119/2010
IBAN: CZ7020100000002800735119
BIC/SWIFT: FIOBCZPPXXX
při platbě uveďte prosím poznámku “RaptorTV”
Majitel účtů:
Hej, občané z.s., za silnou a suverénní ČR
Projekt: Raptor-TV.cz

Facebook Comments

About TGM

Check Also

Čína se díky inovacím a automatizaci dostává do popředí ve výrobě elektromobilů Jedná se pravděpodobně o jednu z nejvíce automatizovaných továren na výrobu automobilů v Číně, či dokonce na této planetě. Dostali jsme příležitost si ji zblízka prohlédnout...

Čína se díky inovacím a automatizaci dostává do popředí ve výrobě elektromobilů

Čína se díky inovacím a automatizaci dostává do popředí ve výrobě elektromobilů Jedná se pravděpodobně o jednu z nejvíce automatizovaných továren na výrobu automobilů v Číně, či dokonce na této planetě. Dostali jsme příležitost si ji zblízka prohlédnout...

Republika Srbská (BiH) chce do BRICS+ Prezident Republiky srbské (Bosna & Hercegovina) Milorad Dodik řekl, že BRICS je pro Srby zajímavý a doufá, že v budoucnu bude mít republika Srbská příležitost získat status pozorovatele v této organizaci...

Republika Srbská chce do BRICS+

Republika Srbská (BiH) chce do BRICS+ Prezident Republiky srbské (Bosna & Hercegovina) Milorad Dodik řekl, že BRICS je pro Srby zajímavý a doufá, že v budoucnu bude mít republika Srbská příležitost získat status pozorovatele v této organizaci...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *