Případ “Syndrom FIALA”

Bývalo to město, kde se narodil například Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Hugo Haas a samozřejmě mnozí další významní lidé, kteří světu něco dali…

Svět můžete “ovlivnit” pozitivně, nebo negativně

Rozhodují o tom vaše činy a jednání. Někdy se to ukáže až dávno po vašem skonu, jindy jasně, už za vašeho života.

Petra Fialu, znám dlouho, nikdy jsem ho zásadně nesledoval. Byl to pro mě typ člověka, který mě nezajímá, protože my nemá co dát. Byl pro mě prostě prázdný. Prostě typ člověka, který vsadil na to, že se bude pohybovat v sekretariátech napřed akademických a následně politických. Jeho projev pro mě byl vždycky bezduchý a plytký.

Nicméně i když jsem nestudoval Masarykovu univerzitu, které šéfoval, potkával jsem jej v podstatě stále. Brno a jeho společenský život je malé, takže se těmto lidem prostě nevyhnete.

Zažil jsem ho opakovaně, kdy si chodil pro určité rady (spíše pokyny) do domu pánů z Fanálu (sídlí v něm kdysi slavné Divadlo Husa na provázku, dnes je to již jen agitační středisko hlouposti). Nicméně tehdy ještě žilo ze své někdejší slávy a děly se tam i zajímavé věci z hlediska divadla, a samozřejmě se tam potkávalo společenské “Brno”. 

Fiala byl tehdy snaživý a úslužný, měl před sebou v podstatě velkou karieru, které se nakonec dočkal. S tím jsme se dočkali i my všichni. Je to typ člověka, který nám všem ukazuje, že když jdete touto cestou, tak se vám “osobní kariera” nakonec podaří. Samozřejmě je to dáno i touto dobou. Tito Fialové byli pro tuto dobu stvořeni a s nimi i tato doba.

V normálních časech, by tito lidé neměli šanci, na to, aby se dostali do funkcí, ze kterých ovlivňují životy ostatních, ale žijeme v časech zmaru a to je to, co je přesně vystihuje. Pro svoje osobní zadostiučinění, jsou schopni obětovat celou společnost.

Nepodezírám Petra Fialu z toho, že by si to byl neuvědomoval. Blbec to není. Je zcela jasné, že si myslí, že má na takovéto jednání právo, protože ho v tom po několik dekád, lidé kolem něj utvrzují. Všichni kolem a i ti nad ním, mu jasně ukazovali jakým směrem má jít a když jím půjde, stane se tak tím “kýženým šéfem”. Vychovali si ho a připravili pro tyto časy.

Je to parta lidí, se kterou nemám nic společného, nepatřím do ní…nepatří do ní ani naše země, ale taková je doba…