RAKOUSKO & MAĎARSKO dnes aneb jak se exmonarchie poučila z vývoje 20. století

Rakousko i Maďarsko v podstatě prohrálo první i druhou světovou válku. Monarchie padla. Rakousko se stalo republikou. Maďarsko po peripetiích s bolševickou republikou rad, se vrátilo k Uherskému království. Obě země přišli o velkou moc, jak politickou, tak ekonomickou i společenskou. Maďarsko ke všemu padlo po druhé světové válce do zóny komunismu. Rakousko se tomu v poslední chvíli ubránilo.

Neutrální Rakousko vydělalo politicky, ekonomicky, společensky. Maďarsko muselo ještě zažít vpád Sovětských vojsk v roce 1956, ale nakonec se poměry uvolnily. Vystoupení západních kapel v Budapešti to jen potvrzovalo. Queeni hráli v Budapešti v roce 1986, o tom si Praha mohla nechat jen zdát, dali se tam koupit věci ze západu, které v ČSSR byli nedostupné atd…Prostě bylo Maďarsko “více svobodné” v rámci Východního bloku, podobně Jugoslávie.

V 90 letech k sobě začali obě země znovu nacházet cestu. Rakousko vstoupilo do EU v roce 1995 a plně podporovalo i vstup Maďarska (2004). Hlavní propojení však nastalo až s Kurzem jako ministrem zahraničí a následně kancléřem Rakouska a Viktorem Orbánem jako premiérem Maďarska.

Ještě nedávno, bylo Rakousko a Maďarsko propojeno více jak pupeční šňůrou. Kancléř Sebastian Kurz a premiér Viktor Orbán, spolu komunikovali snad nejvíce ze všech středoevropských šéfů. Navštěvovali se skoro každý měsíc. Orbán jezdil do Vídně vlakem z Budapeště a na nádraží na něj čekalo auto, které jej dovezlo do kancléřství. Kurz na oplátku často jezdil do Budapešti. Oba dva věděli, že síla jejich spojení bude velká, navazovali prostě na rozbitou monarchii. Otázka toho, že by se Rakousko stalo dalším členem Višegrádu, byla nasnadě. Kurz navštěvoval summity V4 pravidelně, takže už se hovořilo o V5.

Dnes už v Rakousku není Kurz kancléřem. Po krátkém kancléřování Alexandera Schallenberga přišel kancléř Karl Nehammer. Na to, jak se budou vztahy obou zemí vůči sobě dále vyvíjet, je teprve brzo predikovat. Nicméně jisté průsečíky zůstávají. Například striktní dodržování neutrality v situaci mezi Ukrajinou a Ruskem. Stejně jedná i Orbánova vláda, která je, ale na rozdíl od Rakouska v NATO.

Obě dvě země i jejich politici, kteří chápou dějiny v kontextu vědí, že kdykoliv si Rakousko zaválčilo (válka s Pruskem, I. světová válka jako mocnost, II. světová válka jako Ostmarka II. říše) doplatilo na to velmi zle. Rakousko poražené v roce 1866 Pruskem (což jsme odnesli i my v našich zemích Koruny České, markrabství Moravského a knížectví Slezského) muselo následně reagovat a uznat Maďary (1867) a také přišlo o některá území a obyvatelstvo zchudlo. Maďarsko po I. světové válce ořezal tzv. Trianon, který tam rezonuje dodnes. II. světová válka, kdy bylo Maďarsko spojencem Osy, pak uvrhla Maďarsko do rukou komunistů, což byla další prohra. Rakousko i Maďarsko dnes ze svojí pozice malých států, ale jednají tak, jakoby byly velmocí. Duch doby tak z hlediska Mitteleuropy a podunajského soustátí u nich nevymizel.

Válčení se tak oběma státům jak v 19. tak 20. století nevyplatilo. Ví to i dnešní kancléř Rakouska Nehammer a ví to i premiér Maďarska Orbán…

Orbána čekají v neděli volby. Rakousko má do voleb ještě dva a půl roku, po posledních turbulentních letech když padla opakovaně vláda a na postu kancléře se během těchto let vystřídalo 6 politiků.

Nehammer byl teď na návštěvě v Berlíně u kancléře Scholze, oba dva jsou v kancléřství teprve čtvrt roku. Kurz se vůči Německu a kancléřce Merkelové choval suverénně, nechtěl, aby bylo Rakousko jen přívěškem Německa. Jak se bude chovat Nehammer se teprve uvidí. Nicméně Rakousko je vůči krizi na Ukrajině obezřetnější a Německo také nepatří mezi jestřábi, kteří by chtěli znovu “táhnout na Moskvu”, ostatně oba dva politici si pamatují, jak tehdy u Stalingradu dopadli “jejich rakouští a němečtí dědové”…

P.S. Mimochodem, 1. dubna 1922 zemřel poslední Rakousko-Uherský císař a Český král, Karel I., což je 100 let…