Řeporyje postavily pomník hrdinům za osvobození Ruska a boje proti Stalinovi

Ano, takhle definuje “vlasovce” resp. ROA pamětní deska umístěná starostou Pavlem Novotný na náměstí v Řeporyjích. Text nápisu popisuje vlasovce jako antiStalinskou Ruskou osvobozeneckou armádu. Tím přímo navazuje na práci nacistické propagandy v čele s dr. Goebbelsem, který se snažil na sklonku války svět přesvědčit, že se jedná o jakési národní hnutí odporu proti bolševismu a Stalinovi. Připomeňme, že ROA vznikla koncem roku 1944 v protektorátu Böhmen und Mähren ze zajatců RA z Východní fronty. Snad každému je tak jasné, že zde o svobodném projevu vůle nemůže být reč a že pravda je zcela jiná. V případě ROA se jednalo jen o chudáky, kteří před smrtí zajateckém táboře volili raději život a hanbu kolaborace s Hitlerem. O žádném hrdinství a dokonce ani o boji s bolševiky či Stalinem nemůže být řeč.

Naprostou většinu vlasovců tvořili Stalinovu režimu zcela loajální občané. Sám jejich velitel Vlasov toho může být ukázkovým příkladem. Byli loajální dokud je nezajali Němci. Právě z Vlasova udělala bojovníka proti Stalinovi teprve bezprostřední hrozba smrti v zajetí a hitlerovská propaganda. V Rudé armádě sloužil roky nejen jako vysoký důstojník, ale také jako politruk zodpovědný za oddanost vojáků právě Stalinovi a komunistické straně. V zajetí tak Vlasov obratem vyměnil komunisty a Stalina za nacisty a Hitlera v touze zachránit si krk.

Účast vlasovců na Pražském povstaní byla jen dalším jejich zoufalým činem, jak si zachránit krk.  Po sebevraždě Hitlera si stejně jako nacistické Německo snažili zachránit krk vražením klínu mezi Spojence a přesvědčit především USA, že budou jejich věrnými spojenci v boji proti bolševismu a Stalinovi. Posloužit jim k tomu měla právě účast v Pražském povstání a záruky Pražanů. Česká národní rada, ale poskytnutí záruk i pomoc |vlasovců odmítla, stejně jako separátní mír s Německem nabídnutý jeho novým vůdcem admirálem Dönitzem odmítli západní spojenci. Jednotky ROA strávily v Řeporyjích jedinou noc a 7. května 1945 ustoupily. Sám Buňačenko se k odmítnutí jeho pomoci Prahou vyjádřil: : „V tomhle městě už nezůstanu ani hodinu! Nestojíte nás ani za jedinou kapku krve. Jděte si k bolševikům. Však oni vám ukážou!“
V Praze pokračovaly těžké boje.  Němci 8. května prakticky ovládli centrum Prahy, ničili a prováděli popravy. Síly i zdroje povstalců se vyčerpaly. Záchranu povstalcům nepřinesli vlasovci, kteří byli na cestě do amerického zajetí, ale všeobecná bezpodmínečná kapitulace Německa. K tomu vedení Říše přiměla nejen Rudá armáda v Berlíně ale i neústupnost západních spojenců.
Většina německých jednotek dislokovaných v Praze kapitulaci III. Říše přijala a po dohodě s povstalci večer 8. května opustila Prahu. 9. května pak do Prahy dorazily jednotky RA, které se střetly se zbytky Wehrmachtu i jednotek SS a fanatickými nacisty.
I po kapitulaci III. Říše 8. května zuřily v Čechách boje. Osud desetisíců vojáků SS ponechali Američané na Rudé armádě, odmítli jejich kapitulaci. Samotného velitele I. divize ROA “Vlasovců” Buňačenka zatkli Sověti za dohledu amerických vojáků 12. května. Později byl s Vlasovem a dalšími popraven v Moskvě roku 1946.