“Spojte se Nesocialisté, za práva lidu prostého”

Zeman se stal po revoluci tzv. tribunus plebis (tribun lidu). Byl dostatečně vzdělaný a inteligentní na to, aby věděl, že až Československo opustí touha stát se “filmovým westernem” a většinová populace nezbohatne podnikáním, budou se řešit opět věci sociální. Zeman nebyl nikdy socanem v pravém slova smyslu. Sám inklinoval a sám to i zpočátku říkal k liberalismu, “západního střihu”, jenže…Jak víme “čistí liberálové” neměli nikdy u nás na růžích ustláno. Zeman se tedy rozhodl ve federálním shromáždění prognosticky analyzovat situaci a následně poté, se v roce 1993 stal předsedou ČSSD. Eliminoval snahy někdejších “exilových sociálních demokratů”, které vyhnal zpět na západ a stranu postupně ovládl. Levice tak našla svého lídra, i když Zeman vlastně nikdy “levičákem” nebyl. Následně dostal ČSSD do vlády. A nakonec i když jej jeho vlastní ČSSD v roce 2003 na Hradě podrazila, se v roce 2013 stal prezidentem a 2018 post obhájil. Došel na politický vrchol. Jeho odkazem je SPD a ANO. ČSSD jako taková je mrtvá a už se v ní řeší jen rozprodání movitého majetku.

Nebudu se Okamurou nějak zvlášť zabývat. Je to škoda času. SPD převzala agendu ČSSD a přidala národní aspekt (nápad na tento typ strany měl Jaroslav Večerníček Novák), nakonec do ní přešla i řada známých “socanů”. SPD však dnes již nic moc nenabízí. Je to už jen mrtvý kůň. Nicméně jde v podstatě o konzervativní levici. Paradoxně ji vede podnikatel, který si tak řeší to, že není na předních stránkách Forbesu, nebo Esquire, či Playboy. Stal se tak “tribunem lidu”, který ovšem nikdy nic zásadního neřekne, kromě toho, co mu ráno přečetli z Idnes.cz…

Andrej Babiš začínal jako proeurounijní liberál. Odkazoval se na Václava Havla. Dnes je “přítel” Orbána. Ve svém druhém vládním volebním období vymazal svojí politikou spoluvládní ČSSD a “nekoaliční” KSČM. Ale pokud chce po příštích volbách vládnout, bude k tomu potřebovat koaličního partnera. Jak je vidět s SPD se prostě nepočítá…

Rajchl se svým PRO, se stal zjevně dalším “tribunem lidu”, je zjevné, že si tyto věci uvědomuje lépe a více než Okamura. Jeho načasování je zatím evidentně bezchybné a pokud věci neuspěchá a neudělá zásadní chybu (v politice to je hned), má našlápnuto příští květen v Eurovolbách zabodovat. Okamura má už dnes problém s kandidátkou a bude ji lepit ze všeho možného i nemožného. Babiš se zase musí vypořádat se svými europoslanci, kteří jsou více “Bruselané”, než může v doma obhájit. Má následně šanci se stát i Babišovým koaličním partnerem, ale to předbíhám…

Jak je vidět, vést “stranu lidu” (Plebejové), může dnes i někdejší liberál, či podnikatel. V tomto ohledu je prostě politika překvapivá a zajímavá, jako sám život. A není to omezeno na to, že “bohatý” nemůže vést “chudé”…

Ovšem někdy se to zvrtne, jako když patricij Sulla, chtěl vést lid Říma a sjednotit ho, bez rozdílu stavu, plebejce a patricie…to se pak dali krví natírat zdi domů na ulicích…ovšem vůdci “plebsu” Danton, Robespierre, či Lenin, Trockij, nebo Stalin měli také zálibu v krvavé lázni…