Česká duše stále spoléhá na spasitele…
Jednou jsou to Blaničtí rytíři, jindy zase na Svatého Václava, někdy na východ jindy na západ…
Je to vlastně tragikomické. Znám motorkářský klub, který nese název Blaničtí rytíři a měl i svoji jeskyni. Po sporech mezi motorkáři o tu jeskyni přišel, je to symptomatické, jako pro všechno, co se v Česku děje…
“Svatý Václave, oroduj za nás”…
Zvolili si dobrovolně s nadšením “ubohé, trapné malé nic” na Hrad sídlo českých králů a císařů a myslí si, že jsou světoví…
Zvolili si dobrovolně “vládu trapných, arogantních a loupeživých Lancknechtů”, a myslí si, že jsou Evropští…
Zvolili si dobrovolně “být pro posměch všech okolo” a myslí si, že jsou zábavní…
Zvolili si “tupost, jako svoji korouhev” a myslí si, že jsou chytří…
Zvolili si být na dně tabulek “tvořivosti, nápaditosti a lidského umu”, a myslí si, že někoho zajímají…
A vždycky jednou za rok v tento den chtějí, aby za ně ten “jezdec na soše na Václaváku orodoval”…
Svatý Václav ale mlčí a neoroduje…má totiž co dělat s opět poblázněnými Němci…
A Češi? Ti se přece zase jen přizpůsobí…
Autor: TGM, 28.9.2023