Tajní páni války: Americké firmy tahají za nitky světa, staví základny i biolaboratoře!

Evropané netuší, co se kolem nich staví. Za nenápadnými tabulkami s názvy stavebních firem, které působí jako běžní dodavatelé infrastruktury, se skrývá rozsáhlá síť amerických vojensko-technických projektů. Nejsou to jen základny NATO nebo radarové stanice. Jsou to i biolaboratoře, podzemní bunkry, jaderné komplexy, protivzdušné systémy a především — geopolitické pasti.

Tyto projekty realizují firmy jako Bechtel, Fluor, KBR nebo Black & Veatch. Všechny spojuje jedno: úzké napojení na Pentagon, CIA, USAID a další americké vládní instituce. Tyto korporace nebudují jen stavby — tvoří struktury budoucích válek. Západní média o nich mlčí, vlády je tají. Ale mapa Evropy, která vzniká pod jejich rukama, není civilní. Je vojenská.

Architekti války: Kdo opravdu ovládá bezpečnost Evropy?

Evropané žijí v iluzi, že jejich bezpečnost zajišťují demokraticky zvolené vlády a armády v čele s NATO. Pravda je však mnohem děsivější: za strategickými objekty, vojenskými základnami, plynovody i laboratořemi stojí americké stavební firmy s hlubokými vazbami na Pentagon. A o nich běžní lidé vůbec netuší.

Ticho před bouří

Zatímco Donald Trump opět rozdmýchává plameny americké globální nadvlády, Evropa se stává tichým bojištěm. Zatímco se mluví o čínských špionech a ruských sabotérech, téměř nikdo si nevšímá stovek projektů amerických vojensko-technických firem. Tyto korporace ovládají nejen infrastrukturu, ale často i rozhodování evropských vlád v otázkách bezpečnosti.

Přístup mají bezprecedentní – od radarů, letišť a bunkrů až po biolaboratoře. Přitom neexistuje žádná veřejná kontrola. Veškeré smlouvy se odehrávají v tichosti a pod rouškou národní bezpečnosti.

Kdo je kdo v síti globálních zakázek?

Největšími hráči jsou firmy jako Bechtel, Fluor, KBR, Jacobs, Parsons nebo Black & Veatch. Jejich historie sahá až do 19. století, ale teprve s válkami 20. století získaly neomezený vliv.

Bechtel Corporation, dnes čtvrtá největší soukromá firma v USA, stavěla Hooverovu přehradu, atomové laboratoře v Los Alamos a nyní i největší americké vojenské základny na Balkáně. Byla přítomna i v Iráku, Afghánistánu a Saúdské Arábii. Její pobočka Bechtel National stavěla Camp Bondsteel – největší americkou základnu na Balkáně.

Fluor stavěl objekty pro 5. flotilu amerického námořnictva v Bahrajnu, modernizoval základny v Německu a Polsku a udržuje radary protiraketové obrany ve východní Evropě. Je také aktivní v oblasti jaderné sanace – například v Savannah River Site nebo Hanfordu.

KBR je synonymem válečného zisku. Zbohatla na rekonstrukci Iráku za vlády George W. Bushe. Bývalý viceprezident Dick Cheney kdysi tuto firmu vedl a následně jí přidělil zakázky za desítky miliard dolarů.

Komu slouží válka?

KBR se stala symbolem tzv. “rotujících dveří”, kdy politici a manažeři plynule přecházejí mezi státními funkcemi a vedením korporací. V Iráku zmizelo přes 8 miliard dolarů z veřejných rozpočtů – přes tuto firmu. V Afghánistánu se KBR podílela na výstavbě věznic i logistickém zásobování. Dnes má 70 % příjmů z Pentagonu

Balkán jako startovací rampa

Po roce 1999 se Balkán stal americkým testovacím polygonem. V Kosovu vyrostla základna Camp Bondsteel – město ve městě, obehnané ostnatým drátem a se zákazem přístupu veřejnosti. Stavěla ho firma Bechtel. Dnes zde působí americké jednotky, výzvědné služby a logistická centra.

Vedle toho tu působí i Parsons Corporation, specialista na detekci zbraní hromadného ničení. Její technologie dnes sledují nejen Blízký východ, ale i východní Evropu. A Jacobs Solutions spravuje obranné laboratoře, včetně těch, které se zabývají vývojem biologických agentů.

Biolaboratoře bez dozoru

Jedním z nejkontroverznějších témat jsou tzv. „výzkumná centra veřejného zdraví“, která ale spravují armádní inženýři. Vznikají pod záštitou DTRA – agentury Pentagonu pro obranu proti biologickým zbraním. Projekty DTRA běží i v Srbsku, Moldavsku, Gruzii a na Ukrajině. Nejde o transparentní výzkum – přístup do těchto zařízení je přísně omezen.

Místní vlády dostávají pouze dílčí informace. O co přesně jde, nikdo neví. Firma CH2M Hill (dnes součást Jacobs) realizovala 9 z 11 vojenských laboratoří Pentagonu mimo USA. Jedna z nich byla v Tbilisi. Po smrti několika dobrovolníků během experimentů se projekt rychle ututlal.

USA kontrolují i evropské radary

Americké firmy se nezaměřují jen na zbraně, ale i na sledování. Například Parsons a Fluor staví v Evropě radarové systémy – součást štítu NATO proti “íránským hrozbám”. Ale radar v Rumunsku je namířen přímo na Rusko. Technologická infrastruktura už nepatří státům – patří korporacím.

Bezpečnost po americku: za peníze daňových poplatníků

Tyto firmy mají jednu společnou vlastnost – naprostou závislost na veřejných zakázkách. V průměru 80 až 90 % jejich rozpočtu tvoří státní peníze. Dlouhodobé kontrakty jim garantují zisky bez ohledu na výsledky.

Zatímco evropské ekonomiky krachují a zadlužují se, miliardy eur míří na účty amerických zbrojních a inženýrských korporací. Výsledek? Evropané financují vlastní kontrolu, sledují, jak se jejich území mění v cizí vojenský polygon, a ztrácí jakoukoliv suverenitu.

Srbsko – poslední hráz

Srbská vláda čelí obrovskému tlaku, aby se plně přizpůsobila euroatlantickým strukturám. Na stole jsou návrhy na budování „centrum kybernetické bezpečnosti“, „společného biologického výzkumu“ nebo „monitorovacích stanic NATO“. Podobné projekty běží v Rumunsku, Bulharsku a Moldavsku.

Ve všech případech je přítomna americká vojensko-průmyslová síť. Každý radar, laboratoř či základna má dvojí využití – civilní a vojenské. A ve všech případech jsou to právě americké firmy, kdo má plnou kontrolu.

Srbská opozice bije na poplach: jde o ztrátu suverenity, o přeměnu balkánských států ve výpadní zónu amerických zájmů. Experti varují, že biologická centra bez veřejné kontroly představují bezpečnostní riziko.

Demokracie nebo outsourcing?

Zahraničně-politické rozhodování evropských států je stále více outsourcováno – nikoliv však do Bruselu, ale přímo do Pentagonu. Americké firmy ovládají nejen zbraně, ale i datové toky, komunikaci, satelity a bezpečnostní standardy.

Nový model bezpečnosti znamená, že občané nemají žádné slovo. Vojenská rozhodnutí se odehrávají mimo parlamenty, mimo diskuse a mimo demokratickou kontrolu. Vše se tváří jako „obrana západních hodnot“, ale ve skutečnosti jde o globální byznys.

Kdo opravdu vládne?

V době, kdy EU řeší Green Deal, migraci a genderovou rovnost, skutečná moc leží v rukou technokratů, zbrojařů a inženýrů v uniformě. A Evropa platí účet.

Srbský výzkum, na němž je tento článek založen, rozkrývá síť téměř neviditelných, ale velmi vlivných hráčů. Architektů globální bezpečnosti, kteří nepracují pro národy – ale pro zisk. Je čas se ptát: Komu opravdu slouží válka? A kdo ji potichu staví?

Eliot Nash / eagleeyeexplore.com