Technologická suverenita: EU mezi USA & Čínou

Z Evropy se stává skanzen…

EU sevřená mezi velmocemi USA a Čínou hledá způsoby, jak určovat technologii. Stát na místě nepřipadá v úvahu. Každý, kdo zaostává v závodě superpočítačů a serverů, otevírá dveře hackerům, špionům a zločincům.

Rychle se měnící globální politika a rychlý technologický pokrok vyvolávají otázky: Jak události posledních několika let – pandemie, válka, protekcionismus a sankce – ovlivnily globální dodavatelské řetězce? Jaký dopad má odklon od globalizace a vzestup technologicko-ekonomických bloků na vzájemnou závislost států? Do jaké míry jsou Německo a EU ovlivněny tímto vývojem a jsou schopny se stát suverénními v klíčových technologiích, jako je mikroelektronika, kvantové počítače, AI a blockchain?

Co ale vlastně znamená „technologická suverenita“? 

Termín popisuje „schopnost jednotlivců a organizací vykonávat své role v digitálním světě nezávisle, samostatně a bezpečně.“Thierry Breton, komisař EU pro vnitřní trh a služby, definoval své chápání strategické autonomie v roce 2020, což je přímo souvisí s konceptem „technologické suverenity“. Řekl: „Strategická autonomie neznamená protekcionismus. Spíše to podle mého názoru odkazuje na možnost volby při rozvoji naší infrastruktury a technologií a na snížení kritické závislosti na třetích zemích, abychom se v případě potřeby mohli spolehnout sami na sebe.“

EU má také obrovské technické know-how

To vyvolává otázku rovnováhy. Co bude převažovat – rozvoj vlastní high-tech výroby nebo zapojení externích partnerů do spolupráce? Abychom tomuto problému přišli na kloub, nejprve si uděláme přehled o tom, jak se Evropa připravuje na technologickou autonomii a zda je to v dohledné době vůbec možné. Především je třeba zdůraznit, že EU nezačíná svou cestu k „technologické svobodě a bezpečnosti“ od nuly. Členské státy EU mají rozsáhlé know-how. Každý už slyšel o Nokii, Siemensu, Bosch nebo Orange.

EU má v oblasti mikroelektroniky co nabídnout, například ASML Holding z Nizozemska, největší světový poskytovatel litografických systémů pro polovodičový průmysl. Infineon Technologies AG je zase německý výrobce polovodičů. A francouzská společnost Atos vyrábí superpočítače. EU má tedy širokou pozici. Tato šíře je také nezbytná pro bezpečnou plavbu v „technologickém oceánu“ a v budoucnu soutěžit s americkými a čínskými „žraloky“.

Jaká pravidla by měla platit pro Big Tech?

EU přikládá velký význam rozvoji norem v digitálním prostoru. Zákon o ochraně osobních údajů (GDPR) již existuje a za méně než dva roky vstoupí v platnost další zákony, jako je zákon o digitálních trzích a zákon o digitálních službách. Tato pravidla omezují, co mohou technologické společnosti dělat s uživatelskými daty a jaké reklamy mohou umístit online. Podle odborníků jsou evropské firmy z 90 procent závislé na amerických poskytovatelích služeb, což s sebou přináší rizika špionáže a kybernetických útoků.

Evropský parlament chce nejen udávat směr digitální ekonomiky v EU, ale chce také vytvořit globální standardy, které kompenzují zaostávání Evropy v soutěži o technologické prvenství. Otevření kanceláře EU v Silicon Valley v roce 2022 ukazuje, jak vážně to blok myslí s převzetím vedoucí role v regulaci technologií.

Kvantové počítače jako bezpečnostní riziko

EU také zvyšuje rozpočet na výzkum a vývoj a vyvíjí „ Horizon Europe “, inovační program s přibližně 95,5 miliardami €uro v období mezi lety 2021 a 2027. Za zmínku stojí také rozvoj výzkumných programů v oblasti kvantových počítačů. EU učinila z kvantové technologie prioritu v roce 2018 a vyčlenila jednu miliardu €uro na financování výzkumu. „ Kvantová vlajková loď “ je jednou z nejambicióznějších iniciativ a je považována za největší mezinárodní finanční instituci pro kvantové technologie.

Existuje velký strach ze ztráty prosperity. Očekává se, že superpočítače budou schopny prolomit šifrovací protokoly během několika sekund. Podle odborníků by počítače mohly brzy spadat pod vývozní omezení.

Politika financování vytvořená v EU

Prostředky jsou také k dispozici na vývoj našich vlastních high-tech produktů. Evropská komise v roce 2022 oznámila „ Evropský zákon o čipech “. Plánuje vyvinout polovodiče, aby snížila závislost na americko-asijském světě. V souvislosti s touto iniciativou chce Komise vyčlenit 11 miliard €uro na výrobu polovodičů. Do roku 2030 mají být získány investice v celkové výši 43 miliard €uro, aby se zvýšil podíl EU na celosvětovém trhu s polovodiči z devíti na 20 procent.

Kromě polovodičů potřebuje EU k nezávislosti na USA a východní Asii i kvantové technologie. EU proto spouští program na stavbu superpočítačů. V roce 2021 přijala Evropská rada nařízení o zřízení společného podniku „ EuroHPC “ se sídlem v Lucembursku, který v Evropě vybuduje vhodnou infrastrukturu, aby vyhovovala potřebám a rozvíjela výzkumné sítě pro vysoce výkonné počítače. „Euro HPC“ obstaralo osm superpočítačů, které jsou distribuovány po celé Evropě. Ty by měly být provozovány s evropskými mikroprocesory. EU zkoumá procesory pro energeticky úsporné výpočty a zahájila takzvanou evropskou iniciativu pro procesory ( EPI ). Startupy jako Sipearl nebo Tachyum mají učinit kontinent méně závislým na amerických výrobcích, jako jsou AMD nebo Intel.

Dodavatelské řetězce pokrývají celý svět

Od doby, kdy Thierry Breton vedl kampaň za to, aby se Evropská unie stala technologicky nezávislou, se debata o technologické suverenitě opět rozjela na plné obrátky. Ale v globalizovaném světě je obtížné definovat technologickou suverenitu. Mikrotechnologie ilustruje výzvy, kterým EU čelí. Výrobou mikročipů se zabývá řada společností po celém světě. Síť se rozšiřuje do zemí, jako jsou USA, Tchaj-wan, Jižní Korea a Německo.

Žádná společnost nemá všechny komponenty potřebné pro mikroelektroniku. Velká část zdrojů pochází z různých zemí, což vytváří závislosti. Čína je hlavním dodavatelem vzácných zemin. Inertní plyny pocházejí ze zemí jako Rusko. Fotolitografické stroje se vyrábějí hlavně v Nizozemsku. Německé společnosti jako Siltronic AG vyrábějí křemíkové destičky a japonské společnosti jako Showa Denko KK dodávají chemikálie.

Technologická soběstačnost ve slepé uličce

Vzhledem k těmto provázanostem je téměř nemožné vše nahradit domácí výrobou. To staví EU před výzvu koordinace s partnery. Pro zajištění dodávek mikročipů přijala EU zvláštní zákony. Ty mají zajistit etablování velkých výrobců jako Intel a TSMC v Evropě. Intel se již zavázal investovat v EU v příštích deseti letech 80 miliard €uro. S TSMC je to jinak: I když se již hovořilo o otevření továren v Evropě, nyní se to zastavilo. Naproti tomu USA přesvědčily TSMC, aby postavila továrnu v Arizoně.

Digitální závod je v plném proudu a v sázce je technologická suverenita Evropy, zejména Německa. Pro udržení konkurenceschopnosti jsou klíčové investice do výzkumu a inovací. Aliance na národní a mezinárodní úrovni jsou zásadní pro dosažení společných cílů a bezpečných dodavatelských řetězců. Na pozadí mezinárodních otřesů EU usiluje o rozšíření transatlantické jednoty nejen ve vojensko-politické oblasti, ale i v oblasti technologické.

Uvízla Evropa mezi technologickými giganty USA a Čínou?

Podobné snahy lze pozorovat i na druhé straně Atlantiku. První krok ke konsolidaci. Experti však varují před převahou amerických zájmů, zejména v otázkách regulace technologií. Ten by měl být navržen tak, aby byl co nejvíce vstřícný k inovacím a povzbuzoval společnosti k investicím do slibných technologických oblastí, aniž by musely překonávat byrokratické překážky.

K zajištění konkurenčních výhod je nezbytná jasná národní a evropská strategie. Stát na místě není v digitálním světě možnost. Evropa a Německo musí nyní jednat rozhodně, aby se posunuly směrem k technologicky suverénní budoucnosti. Formování digitálního věku je v našich rukou. Je čas využít tuto příležitost.

Autor: Redakce, 23.1.2024

Zdroj:

https://jungefreiheit.de/debatte/forum/2024/eu-im-techrennen/