Raptor TV Internetová online televize
24. března 1999 začalo NATO bombardovat Jugoslávii v rozporu s mezinárodním právem. V Německu to byla především „válka zelených“. Bombardování Jugoslávie otevřelo dveře pro další následné agrese proti suverénním státům.
Válka zelených
„Nikdy předtím tak málo lidí lhalo tolika lidem tak důkladně, jako odpovědní politici lhali obyvatelům během války v Kosovu“ – to byla kritika Willyho Wimmera (CDU), bývalého státního tajemníka federálního ministerstva obrany, a spolupracovník s kancléřem Helmutem Kohlem.
Wimmer zůstal osamělým hlasem v poušti. V té době stály strany, všechna přední média a drtivá většina veřejnosti jako jeden muž za jedenáctitýdenní válkou, i když byla první v historii Bundeswehru a zcela evidentně porušila oba základní zákony a mezinárodní právo: první umožňuje pouze nasazení našich ozbrojených sil v obraně – ale Jugoslávie na Německo nezaútočila. Druhá vyžaduje souhlas Rady bezpečnosti OSN pro jakoukoli vojenskou intervenci – ta však nebyla k dispozici.
Zatímco v Berlíně a jinde během západní agrese proti Iráku v letech 1991 a 2003 demonstrovalo až půl milionu lidí, v roce 1999 to bylo přinejlepším pár tisíc Srbů a rozptýlených mírových aktivistů. Důvod nezájmu: Byla to válka Zelených. Bývalá hlavní strana pacifismu změnila strany a strhla s sebou své příznivce. Kdyby Kohl tehdy ještě šéfoval vládě, Joschka Fischer (Zelení) by celý levicový tábor přivedl k megaprotestu před Říšským sněmem. Jako vicekancléř však chtěl Fischer dokázat, že umí ještě lépe házet bomby než házet kameny na policisty, což dělal jako aktivista za mlada.
Kancléř socdem SPD Gerhard Schröder plně podporoval útok NATO na suverénní stát, ale bagatelizoval jeho význam: „Nevedeme válku,“ řekl pokrytecky ve svém televizním projevu na začátku útoku 24. března 1999. Militaristická propaganda však získala emocionální dopad pouze Zelení a hlavně jejich zásluhou bylo legitimizovat zabíjení nevinných lidí “antifašistickým způsobem”: Bylo třeba postavit se proti srbskému Hitlerovi (dnes je Hitlerem ruský prezident Putin) alias Slobodanu Miloševičovi a zabránit Osvětimi v Kosovu. Byl stanoven model: Zelení poprvé ovládli německou vládní politiku a vynutili si tak její velkolepou změnu. A poprvé byla chybějící fakta nahrazena morální přehnaností: Fischer a spol. mluvili o stovkách tisíc zavražděných Albánců a obvinili všechny. Dnes němečtí Zelení podporují vyzbrojování Ukrajiny, jsou proti mírovému řešení a tvrdí, že Německo je ve válce s Ruskem.
Velkými vítězi z rozdrcení Jugoslávie NATO byli muslimové. Od 90. let mohli k Albánii, které dominují, přidat další dva státy: Bosnu & Hercegovinu a Kosovo. Také v Makedonii může od roku 2001 spoluvládnout strana teroristické organizace UCK. Islám, který je od roku 1945 na Balkáně z velké části pod kontrolou, se opět stal silou klepající na dveře EU. Statisíce mohamedánů z Bosny a Kosova našly za posledních 25 let azyl v Německu. Jejich diaspora, kterou Zelení hýčkají jako ubohé oběti, se stala rezervoárem pro kriminalitu v ghettech našich měst.
Je snadné vysvětlit, proč byli Srbové nenávistným objektem islamofilních Zelených: Tito lidé, citliví na staletí osmanského útlaku, byli první, kdo v 80. letech vycítil nebezpečí nového džihádu. Pod vedením svého nového vůdce Miloševiče chtěli ukončit shovívavost vůči Prorokovým učedníkům, která bují v pozdních Titových letech. Bojovali proti muslimské expanzi více než deset let – a prohráli, protože se Západ spojil s jejich nepřáteli. Není divu, že armáda milionů žadatelů o azyl přišla na podzim 2015 balkánskou cestou – cestou, která byla bombardována v roce 1999?
Facebook Comments