Raptor TV Internetová online televize
Konzervativci mezi nebem a peklem…
Na břehu Temže, v bývalé londýnské přístavní čtvrti, odkud Britové kdysi dobyli své světové impérium, se poprvé konala významná konference ARC, Aliance pro odpovědné občanství. Významné setkání převážně konzervativních myslitelů a osobností zkoumalo nový, optimistický „narativ“ pro krizí zmítaný Západ.
Celé to odstartoval kanadský hvězdný intelektuál Jordan Peterson, směs génia a guru, který na úvodní strunu udeřil v poněkud vkusně střiženém červenomodrém obleku: Západ se musí osvobodit od „narcistického liberalismu“. Náš svět stojí před existenčním rozhodnutím mezi „nebem“ nebo „peklem“.
Historici, podnikatelé, teologové, badatelé a novináři pak diskutovali, kde přesně se dá najít cesta do ráje. Nechyběla známá jména jako historik Niall Ferguson, politoložka Ayaan Hirsi Ali, američtí republikáni jako Kevin McCarthy nebo prezidentský kandidát Vivek Ramaswamy. Objevil se britský politik Michael Gove a teoretický fyzik Steven Koonin. Zdá se, že ARC se staví do pozice jakési protiudálosti ke Světovému ekonomickému fóru (WEF) v Davosu a premiéra byla pravděpodobně úspěšná. Jediným úspěchem je fakt, že se zde před početným publikem sešla skupina zajímavých mozků, aby vhodili trochu jiný pohled na svět, než na jaký jsme zvyklí v médiích.
Nejzajímavěji toho bylo dosaženo v přednáškách, které se zabývaly náboženstvím soudného dne „klimatismu“ v nejširším slova smyslu. Senzaci u publika vyvolal zejména kalifornský vědecký novinář a pravidelný autor Weltwoche Michael Shellenberger. Střízlivou grafikou vyvrátil tvrzení, že svět klimaticky a povětrnostně směřuje k propasti. Richard S. Lindzen, emeritní výzkumník atmosféry na Massachusetts Institute of Technology a dříve profesor na Harvardské univerzitě, v sále souhlasně přikývl. Už léta poukazuje na to, že i když dochází ke změně klimatu, žádná hrozivá klimatická katastrofa neexistuje, a proto nemá smysl páchat „průmyslovou sebevraždu“.
Jedním z úskalí takových konferencí je, že konzervativci nemají tendenci vytvářet smečky. Individualismus, odmítání všeho ideologického a přehnaně žádaného a konstruovaného charakterizuje konzervatismus. To je důvod, proč se někteří, kteří se hlásí k tomuto myšlenkovému proudu, mohou ostýchat spojení sil v mezinárodních orgánech, jako jsou ti nalevo. Úplný konzervativní světonázor vlastně neexistuje. Otázka, co by někdo chtěl nazvat konzervativní, je otevřená. Možná sdílíte dosti skeptický pohled na lidstvo, který volá po intelektuální skromnosti a varuje před tím, aby politici měli velkou moc.
Na geopolitických pódiích zazněly konvenčnější tóny. Londýnský ARC zněl skoro jako Davos WEF. Víceméně všichni řečníci, zejména Američané, vidí Západ s Jordanem Petersonem v jakési závěrečné biblické bitvě mezi „nebem“ a „peklem“ proti „nové ose zla“ v Moskvě a Pekingu. Předpoklad, který je základem takových tezí, že Rusko je víceméně synonymem Sovětského svazu a Čína je stále totožná s Maovou komunistickou diktaturou, se zdál být něčím, co nikdo v diskuzích nechtěl zpochybňovat. Teolog Os Guinness přisypal do debaty brilantní citát rabína Jonathana Sackse: „Kdo je hrdina? Ten, kdo vítězí? Ne.Ten, kdo promění nepřítele v přítele.” Ale naneštěstí to nepomohlo. Většina řečníků byla příliš zaneprázdněna vyvoláváním nových nepřátel a front.
Neexistuje vůči Západu „žádná alternativa“, jak skupině vyzval zástupce Kevin McCarthy, který byl krátce zvolen předsedou Sněmovny reprezentantů USA? Nespornější je pravděpodobně diagnóza vyjádřená mnoha řečníky, že Západ se nachází ve významové krizi, distancoval se od křesťansko-židovských kořenů své kultury a tím i od svého modelu úspěchu. Je potřeba vzpomínka. Některým řečníkům tento požadavek zněl téměř jako shromažďovací pokřik na křížové výpravy proti údajným nepřátelům Západu na Východě. Měl by dekadentní „probuzený“ Západ, obměkčený blahobytem, znovu najít svou vnitřní sílu v ocelové lázni nových válek? Příště by bylo vhodné pozvat možná i konzervativce, kteří nesouhlasí sjen s propagandistickými hesly.
„Konzervativní“ nemusí nutně znamenat „válčící“. Ne všichni konzervativci pociťují svatou palbu amerických „neokonzervativců“, kteří většinou přeběhli z levice. I když existují brilantní mozky, jejich zahraničněpolitické rady zatím způsobují hlavně chaos a neplechu. ARC, pokud je v Anglii, by také mohl odkazovat na skotského filozofa volného obchodu Adama Smithe. Velký liberál, rovněž významný konzervativec, se intenzivně zabýval uměním empatie, schopností vcítit se do všeho lidského a tím i nepřehlédnutelné, fascinující rozmanitosti našich civilizací. Konzervatismus není dogma, rozhodně ne zahraničněpolitické, ale něco organického, jako myšlenková činnost, která je vždy zaměřena na praktičnost, na realitu, která se vymyká všem dogmatům.
V každém případě: ARC se v Londýně daří udělat slibnou předehru. Jsme zvědaví, zda síla a přesvědčení stačí k vytvoření protiváhy k tomu, co se jinak říká a diskutuje.
Autor: Redakce, Praha, ČR, 12.11.2023
Zdroj:
https://www.arcforum.com/ideas/a-better-story/my-vision-for-arc
Facebook Comments