“ZÁŘIJOVÉ DEMONSTRACE JSEM NEPODPOŘIL, PROTOŽE BYLY MOC VLASTENECKÉ”

Říká účastník dnešní ČMKOS demonstrace na Václavském náměstí….

Přátelé,
v pravé poledne přicházím na Václavské náměstí, kde začíná demonstrace Českomoravské konfederace odborových svazů, kterou pořádá její předseda Josef Středula.

Dav se soustřeďuje kolem pódia a do středu náměstí, postranní ulice jsou zcela prázdné. Odhaduji méně než 5000 lidí. Schody u Národního muzea jsou také prázdné, dnes nečekáme protidemonstraci pár desítek podporovatelů Ukrajiny s ukrajinskými vlajkami.

Podporovatelé Evropské unie jsou mezi demonstranty, mávají její vlajkou a na odiv dávají transparenty, které hlásají, že pokud chceme patřit na západ, musíme mít také západní platy.

Demonstrace začíná krátkým projevem Josefa Středuly, který děkuje za účast všem, kteří přišli a kterým není jedno, co se děje. Dodává, že společně jsme silnější; heslo z jeho úst z mého pohledu velmi pokrytecké vzhledem k tomu, že s demonstracemi, které se na náměstí odehrály v září, nechtěly mít odborové svazy nic společného, ač byly na naprosto totožné téma.

Po úvodním slovu Josefa Středuly mají slovo jednotliví předsedové dílčích svazových oborů a uskupení.

Jako první si k ústům přiloží mikrofon předseda Národní rady pro osoby se zdravotním postižením Václav Krása. Svou řeč začne příběhem ženy, které nezbývají peníze na zaplacení účtů za elektřinu, kterou ale nutně potřebuje k tomu, aby mohla užívat kyslíkový přístroj, na kterém je závislá životem.

Energetická krize se zcela zásadně dotkla i lidí se zdravotním postižením, pan Krása vyzývá vládu k činnosti a k pomoci ohrožené skupiny obyvatelstva.

Svou řeč končí apelem na mírové řešení války na Ukrajině. Říká, že si přeje, aby se politici celého světa dohodli na tom, aby se neválčilo. Samozřejmě, to si přejeme naprosto všichni normální lidé; někteří politici (nebo většina?) mají ale názor jiný.

Jindřiška Budweiserová za odborový svaz telekomunikační a poštovní apeluje na zvýšení platu zejména pošťáků a kritizuje chybějící kompenzace poštám za období Covidu.

“Mzda pošťáků je o 10 000 Kč menší než národní průměr, lidé nejsou schopni s tímto platem zvládat splácení účtů za energie,” říká a následuje ohromný potlesk z publika. S kritikou, že stát je vlastníkem pošty a pokrývá jen část jejích nákladů, přičemž pošta doplácí ze svého stamiliony na svůj provoz, souhlasím.

Situace České pošty je dlouhodobě kritická.

Prezident Unie orchestrálních hudebníků Jiří Dokoupil připomíná, že hrozí kolaps a destrukce kulturní scény České republiky a apeluje na to, aby vláda řešila tristní finanční situaci v oblasti kultury.

Zdůrazňuje, že je nutné předat národní kulturní bohatství dalším generacím.

Demonstrace se účastní i mladá dívka z ekologicky zaměřené organizace Fridays For Future, která se zaměřuje na takzvanou klimatickou krizi.

Překvapivě – velmi, je to jediná účastnice demonstrace, která nabízí reálné řešení energetické krize v podobě způsobů energetické soběstačnosti pro malé územní celky počínající od jednotlivých obcí – i já vidím toto řešení jako reálné.

Decentralizace zdrojů energií (elektráren) a prodej energie do Německa a její zpětný nákup vidím jako jeden z klíčových problémů a příčin energetické krize České republiky. Problematice Lipské burzy se však demonstrace ČMKOS vůbec nevěnuje.

Předseda odborů v rámci průmyslu varuje, že se loď průmyslu potápí a že svetr je nepřijatelný, čímž úsměvně reaguje na okřídlený citát předsedkyně Sněmovny Pekarové.

Na tento projev jsem se těšila, protože průmysl je stěžejní pro stát a jeho fungování. Předseda ale mimo úsměvnou poznámku nenabízí mimo varování vůbec žádné řešení.

Po projevu odborového svazu dopravy Jana Zazvonila si bere slovo opět Josef Středula. Nastiňuje, že zastropování cen energií byl vládní předvolební populistický krok a znovu říká, že společně jsme silnější.

Z toho důvodu jsem napsala e-mail přímo k ČMKOS s dotazem, proč svazy nepodpořily zářijové demonstrace, které byly naprosto tématicky shodné.

Účastníci demonstrace mají na kabátech placky s obličejem Středuly, někteří říkají, že přišli, aby podpořili jeho prezidentskou kandidaturu. Další kritizují zářijové demonstrace slovy, že byly příliš vlastenecké a proto se neúčastnili.

Přitom z mého úhlu pohledu jsou to právě zářijové demonstrace, které nastínily reálná řešení krizí namísto výkřiků do tmy a varování, které jsme slyšeli dnes.

Odborová demonstrace by se dala shrnout jako volání po zvýšení mezd včetně zvýšení minimální mzdy. Příčiny krize řečníci z větší části ignorují a bojí se je pojmenovat.

Apeluji na spojení lidí stejného názoru. Lidé demonstrující na odborové demonstraci jsou na podobné straně barikády, jako jsme my. Měli bychom se naučit spolu komunikovat.

Pokud je to vzhledem k dalším politickým diferencím možné…