Rozloučení s Karlem Gottem – Pražský hrad

Michal Hrubý 12. 10. 2019 Články, Kultura, Kultura, Video Leave a comment 576 Views

Dnes, 12. 10. 2019 se v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě konala zádušní mše za zpěváka Karla Gotta, který zemřel 1. 10. Obřad se konal za účasti nejvyšších státních představitelů. Ze zpěvákových kolegů a přátel ke sbohem přispěli Eva Pilarová, Lucie Bílá, Štefan Margita, Eva Urbanová, Jiřina Bohdalová, Dagmar Havlová, Jiří Bartoška či Vojtěch Dyk.

Zádušní mši zahájil kardinál Dominik Duka. Poděkoval bohu za dar Gottova života.

pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka

„Laureát nesčetných hudebních cen Karel Gott byl povolán, měl dar krásného hlasu, umění interpretace a úsměv spojený s noblesou, kterými naplňoval radostí miliony posluchačů doma i v cizině,“ uvedl pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka „Uznával hodnoty, které činí lidský život krásným a bohatým. A často mu jeho svědomí kladlo otázky, na které hledal odpovědi,“ Kritikům Gottova konání Duka vzkázal, že nemají právo nahrazovat svým vlastním soudem boží soud. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni,“ připomněl Ježíšova slova.

Z uměleckých osobností jako první předstoupila zpěvačka Eva Pilarová, aby četla z druhé knihy Makabejské. Přímluvné modlitby pronesli Dagmar Havlová a herec Jiří Bartoška. Obřad byl proložen duchovními písněmi v podání Evy Urbanové, Štefana Margity, Lucie Bílé a Vojtěcha Dyka. Zazněly skladby Ave Maria od Franze Schuberta, Panis angelicus od Césara Francka, Pie Jesu z rekviem Andrewa Lloyda Webera či žalm Hospodin jest můj pastýř zhudebněný Antonínem Dvořákem.

Nad rakví zpěváka promluvila herečka Jiřina Bohdalová, kterou s Karlem Gottem pojilo dlouholeté přátelství.

S pokorou, úctou a trémou stojím na tomto magickém místě, abych se s Karlem Gottem rozloučila. Jménem celé rodiny, ženy Ivanky a dvou malých dcer, to především. Ale i jménem všech, kteří ho milovali. Netroufám si odhadnout počet truchlících, ale vím, že k nim také patřím. Tenhle přetěžký úkol mi přidělil sám Karel. Byl to on, kdo rozhodl, že se s ním budu loučit právě já. Nápad ale opsal ode mě. Vysvětlím. Byli jsme celoživotní kamarádi. Blízcí si názorem na život i na legraci. Jsem o osm let starší, a tak jsem častokrát rázně přikazovala Karlovi, že to musí být on, kdo se se mnou, až odejdu do jiných sfér, bude loučit. Slíbil mi to, slíbil. A vlastně jedinkrát svůj slib nesplnil. Jinak jeho slovo vždycky platilo. Bylo to slovo chlapa. Vyznával celoživotně pevný řád, vážil si svého vrozeného talentu a nepromarnil ani minutu. Byl neuvěřitelně pracovitý. Přitahoval k sobě vždy doslova celou smečku vynikajících umělců své doby. Muzikantů, zpěváků, herců, režisérů a k tomu mnoho dalších dobrých přátel. A samozřejmě i lásek. Od rodičů obdržel v genech slušnost, noblesu a gentlemanství. V tomto ohledu byl muž ze staré, dobré školy. Byl ale také člověk z masa a kostí. Mnohokrát se mýlil, padl a znovu vstal. Častokrát naletěl podvodníkům, ale také častokrát pomohl potřebným, aniž čekal na poděkování. Karel Gott byl totiž hodný a slušný člověk. Odešel vyrovnán a smířen od uklizeného stolu. S čistým štítem, srovnán sám se sebou, se svými dětmi, rodinou, se závazky, ctiteli a příznivci. Na cestě k sobě našel už dávno svého boha. I proto po této nelehké životní cestě odešel klidně. Ve spánku, obklopen silou lásky svých vůbec nejbližších, ženy Ivanky a dvou mladších dcer Charlottky a Nellinky. Loučení s Karlem je těžké, přetěžké, vede přes slzy, přes potoky upřímných slz, které jsou v naší poněkud okoralé době, už vzácné zboží. Neuvěřitelně silná vlna opravdového lidského citu se po jeho odchodu přelila naším dvorečkem, ale i velkou Evropou, a dotkla se všech míst, kde Karel zanechal svou stopu. Ta chvíle byla smutná, ale zároveň i fascinující. Co všechno dal, jeden muž, nadaný talentem, pracovitostí, pokorou a vůli po úspěchu, profesi, kterou si zvolil. Je to fascinující bilance. A já, která s ním a vedle něho kráčela životem, jen dál žasnu nad výčtem toho, co všechno dokázal. Sluší se poděkovat. Dával lidem radost a chuť do života, zanechal nádherné písničky, svůj lahodný tenor a hlavně pak pohodu a úsměv. A to, od komedianta není málo. Svými písničkami spojoval celé generace a sbližoval sousedy. A to je, na metál. Karel by mi neodpustil, kdybych svou řeč, alespoň maličko neodlehčila. Tak tedy Karle, počítej tam se mnou a drž mi místo. Mám pro tebe jeden opravdu báječnej, židovskej fór. Budiž ti země lehká. Miluju tě a nejsem v tom sama. Tvoje Bohdalka.

Poslední slova pronesl farář Zbigniew Czendlik. „V duchu jeho poslední písničky Srdce nehasnou svítil Karel Gott na cestu několika generacím nejen Čechů, čehož jsem důkazem,“ Mise Gotta na zemi podle něj nekončí, bude pokračovat skrze jeho písně. Boha požádal, aby Gottovi vybral nejlepší kapelu a s odkazem na jeden z Gottových hitů dodal, ať si společně s ním osladí kávu o trochu víc.

Po skončení obřadu skupina šesti vojáků hradní stráže vyzvedla rakev, aby ji odnesla před katedrálu. Rozezněl největší katedrální zvon Zikmund a jeho zvuk provázel čestnou stráž, která vynesla rakev z katedrály boční lodí, za doprovodu blízkých. Zároveň zpěváka na poslední cestě doprovodila nahrávka písně Už z hor zní zvon. Před katedrálou vojáci hradní stráže naložili rakev do pohřebního vozu. Okolo stojící zástupy věnovaly zpěvákovi poslední potlesk. Hradčanským náměstím se pak z reproduktorů rozezněla píseň Srdce nehasnou, kterou Gott nazpíval spolu se svou dcerou Charlottou.